Jelikož mělo být v sobotu hezké počasí, urgovala jsem už v týdnu manžela, aby mi pomohl vymyslet, kam tentokrát pojedeme na dalších z našich výletů. A proč jsem tak trvala na tom, aby to bylo vyřešeno aspoň den dopředu?
Jak možná asi už víte, nejsem z těch lidí, kteří se vyžívají v rozhodování na poslední chvíli. Mám ráda vše dopředu promyšleno, naplánováno, nachystáno (i když jsou samozřejmě vzácné okamžiky, kdy dokážu sama sebe překvapit náhlým smyslem pro improvizaci :))
Nejspíš to znáte taky – o víkendu se probudíte, za oknem svítí slunce a vy teprve v tento okamžik začnete přemýšlet, co byste tak mohli podniknout. Spoustu času strávíte googlováním (počasí, možné eventuality, jestli je terén vhodný pro kočárek atd.) následovaným
dohadováním vzájemnou diskusí, proč tuto lokalitu ano a proč tuto ne, do toho se děti dožadují, jestli už se mají oblékat a vy vlastně ještě vůbec nevíte, co jim dát na sebe, protože jste se ještě neshodli na cíli výletu. Když je konečně tento bod vyřešen, můžete začít chystat, balit náhradní oblečení, svačiny a další nezbytnosti (třeba věci na piknik apod.). A možná k polednímu vyrážíte na výlet a modlíte se, abyste všechno, co jste si tak rychle naplánovali, stihli, než se setmí.
Takže abychom předešli této (pro mě, pro koho jiného) stresové situaci, v pátek navečer jsme se dohodli, že podnikneme výšlap na Napf, který je se svou polohou 1 406m.n.m. nejvyšším vrcholem mezi oblastmi Emmental a Entlebuch a leží na hranici kantonů Bern a Luzern.
Na vrchol nevede žádná silnice nebo železnice a lze jej dosáhnout jen pěšky nebo na kole (a věřte, že jsme takových nadšenců, co šlapali až na vrchol, potkali opravdu hodně!). Vtipný byl komentář našeho mladšího syna: „Mami, ten pán je ale blboun! Nemá blatníky a je špinavý jak prase!“ 🙂
Bylo to poprvé, co jsem naši malou nesla v nosítku na zádech a i když jsem z toho měla ze začátku obavu (malá se prvních 15 minut strašně vrtěla a já jsem si myslela, že se snad budeme muset vrátit), tak to bylo nakonec super. Malá si zvykla a dokonce i dvakrát usnula:) Myslím, že díky tomu, že jsem měla Manducu velmi dobře „seřízenou“, jsem takřka osmikilovou zátěž na zádech vůbec necítila a šlo se mi velmi lehce. Dokonce mě ani další den nebolela záda! Takže s nosítkem Manduca zatím absolutní spokojenost!
Na vrcholu se nachází restaurace s hotelem, která byla v sobotním krásném počasí v obležení výletníků. I my jsme si dali zaslouženou odměnu 🙂
Když jsme se nabažili výhledů na Alpy a na opačné straně na pohoří Jura a kopečky Emmentalu, vyrazili jsme na sestup dolů.
Zpáteční cesta byla poněkud příkrá a pro krátké dětské nožky asi poněkud náročnější, protože jsme museli zdolat více než 300 metrové převýšení. Na internetu bylo psáno, že trasa zabere asi 2 hodiny a 15 minut, což jsme asi zvládli. Celkově nám výlet trval 4 hodiny, protože po cestě byly samozřejmě pauzy na svačinky, focení nádherných výhledů a odpočinek na vrcholu.
Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
http://emmental.ch/veranstaltungsmanager/page/rundwanderung-napf/action/offerShow/Offer/