Než jsme se přestěhovali do Švýcarska, strávili jsme spoustu času na hledáním internetu a zjišťováním, jak to tady chodí. Samozřejmě strejda Google není vševědoucí a na některé věci si člověk musí přijít sám a zjistí je, až když tady žije.
Jedna z věcí, kterou vám nikdo dopředu neřekne je, že ve Švýcarsku má všechno svoje pravidla. Opravdu všechno! Nevěříte? Tak čtěte dál, abyste zjistili, že třeba i taková věc, jako je praní prádla, má svá pravidla. A přestaňte si ťukat na čelo, myslím to vážně! Znova opakuji, že bydlíme v zemi, kde mají pravidla a pořádek zdejší lidé doslova v krvi. Takže jak to s tím praním prádla ve skutečnosti funguje?
Pokud nebydlíte ve vlastním domku, je součástí bytového domu suterénní místnost, tzv. Waschküche – v doslovném překladu prací kuchyň, jednoduše prostě prádelna. Tady se nachází jedna či více praček (záleží, kolik je v domě bytových jednotek), sušička a většinou i místnost na sušení prádla. Nevím, kdo a proč tento způsob praní ve Švýcarsku zavedl. Napadá mě snad, že to mohlo být myšleno jako místo sousedského setkávání? Kdo ví?
Ale asi vám nemusím zdůrazňovat, že zpočátku jsem se tohoto systému docela obávala. Nedokázala jsem si totiž představit, že budu muset běhat nahoru dolů s koši plnými špinavého prádla. Co když nedejbože někde po cestě vytratím spodní prádlo?! Co když děti přijdou děti špinaví ze hřiště, prádelna bude celý den obsazená a já jim nebudu mít co obléct další den do školky? Tyto a další obavy se mi honily hlavou.
Ty se ještě znásobily, když jsem zjistila, že na každé praní by se měl člověk zapsat do “pracího plánu”. To aby ostatní věděli, kdy bude pračka obsazená. Nám naštěstí správcová domu, ve kterém bydlíme, řekla, že není nutné se do plánu zapisovat. Nicméně doporučila, abych jako žena v domácnosti prala spíše přes den a v týdnu, protože pracující nájemníci perou po večerech, anebo o víkendu. Přesněji řečeno jen v sobotu, v neděli se totiž nepere. V neděli je obecně ve Švýcarsku “den klidu” – i obchody jsou tady (až na pár výjimek jako jsou malé pekárny, anebo benzínky) zavřené.
To si člověk, který se sem přestěhuje z Prahy, kde i o nedělní půlnoci někde sežene čerstvé rohlíky, dokáže těžko představit. Na druhou stranu mi to trošku připomnělo moje dětství, kdy také bývalo u nás bývalo všude zavřeno. Když v neděli pochyběla nějaká surovina na upečení bábovky, prostě se zazvonilo u sousedů a potřebná ingredience se vyptala. Jó, to byly časy, vzpomínáte?
Ale zpátky k praní. Neříkám, že mi tento systém plně vyhovuje – taky jsem se párkrát naštvala, když jsem zjistila, že je v “můj” prací den prádelna obsazená a já mám zrovna přichystané tři várky prádla na vyprání (mámy asi pochopí, že toto dokáže rozhodit plán :)). Ale není to nic, na co by si člověk nezvykl. Je to jedna z mnoha zkušeností, o které je člověk bohatší tím, že žije v jiné zemi. A to je na tom to hezké.
