Turistika s dětmi: Flüeweg Burgdorf

Flüeweg je cesta, která vede lesem nad městem Burgdorf – na skalnatých „útesech“, které jsou tak typické pro toto město, které je nazýváno také jako „Brána do Emmentálu“.

My jsme se sem vydali jedno krásné podzimní odpoledne, abychom si užili babího léta. Oficiální trasa, tak jak je popsaná na stránkách Schweizmobil, měří 6 km a vede od místního nádraží a zase se k němu vrací. Vzhledem k tomu, že bydlíme nedaleko, mohli jsme si dovolit ten luxus trasu zkrátit. Dopravili jsme se na kolech, která jsme nechali u místní jezdecké školy na kraje parku Schützenmatte.

Odsud jsme se vydali přes most  Wynigenbrücke (Wynigebrügg) ve směru Gysnauflüe/Waldeggbrügg. Pozor! I když je trasa na oficiálních turistických stránkách pojmenována jako „Flüeweg“, na rozcestnících ji nenajdete. Musíte se držet směru na Waldegbrügg.

Poznámka: jak jste si asi všimli, názvy míst se mohou lišit v oficiálních mapách Google a místních turistických ukazatelích.

Po pár metrech jsme zabočili mírně doprava na lesní cestu a po pár dalších desítkách metrů se nám otevřel výhled na kapli sv.Bartoloměje.

U dalšího rozcestníku jsme se vydali doprava. Po přechodu dřevěného můstku začalo cik-cak stoupání do kopce po úzké lesní cestě. Ta byla místy hodně zasypána listím, člověk musel dávat pozor, aby nezakopl o kořeny stromů, anebo se mu nesklouzla noha po uhlazeném kameni.

První odpočinkový bod, „Erste Flüe“, odkud se otevřel výhled na část Gyrischachen a dál po proudu řeky Emme. Je tady i malé ohniště pro ty, kteří by si chtěli něco opéct (našli jsme i větve se zařízlými špičkami).

Potom jsme pokračovali po široké lesní cestě víceméně po rovině. Ta se pak změnila v úzkou cestu vedoucí do údolíčka sevřeného skalami. Když vyjdete opět kousek do kopce, potkáte rozcestník, který bude ukazovat dvě cesty k Waldeggbrügg. My jsme se vydali po Alfred Dür-Weg. Což je úzká lesní cesta po vrtevnici ve svahu.

Lavička na „Vierte Flüe“ sice lákala k posezení, rozhodli jsme se tady udělat pauzu a dát si svačinu. Vzhledem k tomu, že právě zapadalo slunce, které svítilo přímo proti nám, moc jsme si neužili výhledů na hrad a staré město. Ale jelikož to v Burgdorfu známe, zase tak líto nám to nebylo. O to víc jsem se aspoň kochala slunečními paprsky probleskujícími přes větve stromů se zlatým listím. Manžel konstatoval, že by každopádně stálo za to vrátit se sem v zimě, kdy bude listí opadané.

Po chvíli jsme se napojili na druhou z cest, která vedla k Waldeggbrügg (Brunnstubeweg) a té jsme se dál drželi. Když jsme vyšli z lesa, otevřel se nám výhled na hrad.

Oficiální trasa vede k němu a dál do „Starého města“, my jsme se však po přejítí mostu vydali doprava podél řeky k našim kolům (naše trasa je na mapě níže vyznačena žlutě).

Ušli jsme 3,5km. Žádná dlouhá štreka, ale úplně lehká trasa to taky není, zejména v jejím počátku. My jsme ji ušli zhruba za hodinu. Což je docela úspěch, protože poslední kilometr chtěla naše nejmenší capkat sama (v čemž jsme jí samozřejmě nebránili).

Burgdorf

Pro ty, kteří by v cestě chtěli pokračovat dál, určitě neváhejte. Burgdorf je moc krásné město a výhledy z hradu (a na něj) stojí za to. V současné době je muzeum, které bývalo v prostorách hradu, uzavřeno a celé prostory se chystají k budoucímu využití. Taky si z města můžete udělat výlet do sýrárny v Affolternu (hmmm…Emmental), anebo to továrny na sušenky Kambly v Trubschachenu.