Život v jiné zemi přináší situace, se kterými je třeba se denně vyrovnávat. Někdy to jde rychleji, někdy pomaleji, než některým věcem přijdete na kloub. Za další rok života tady jsem nasbírala další materiál, abych mohla vydat navázat na loňský (mmch. velmi úspěšný) příspěvek 10 věcí, které vám dopředu nikdo neřekne. Jaké jsou další zajímavosti ze života ve Švýcarsku, které většinou v průvodcích nebo brožurkách pro nově přistěhované nenajdete?
1. Pozdravy ráno a večer
Pokud někoho potkáte ráno nebo dopoledne, zapomeňte na obligátní „Grützi“ nebo „Grüessech“ a pozdravte „Guten Morgen“ („Guete Morge“ nebo doplňte libovolně podle dialektu). Dobré ráno se tady zdraví zhruba do 10 – půl 11, přestože v Česku už v tuto dobu zdravím spíš „dobré poledne“. Na druhou stranu je zvykem zdravit „dobrý večer“ plus mínus už od půl 5 odpoledne.
2. Pozdravy v „komunitách“
Jestliže mezi vaše koníčky patří běhání nebo cyklistika, určitě se vám stalo, že vás při tréninku někdo pozdravil neformálním „hallo“ nebo „salü/sali“ (které pochází z francouzského slova „salut“). Když mě takto pozdravil místní běžecký matador, tak jsem málem zahučela do Emme. Normálně je tento pozdrav totiž vyhrazen pro ty, se kterými se dobře znáte. Prostě být v komunitě je jako v rodině 🙂
3. Jaké je typické švýcarské zvíře?
Někdy máte totiž pocit, že to není kráva, ale lama. Jak jinak vysvětlit, že skoro v každé vesnici (tedy aspoň v našem nejbližším okolí) najdete minimálně jednu farmu, kde chovají lamy? Kromě toho, že se chovají kvůli vlně a na maso, využívají se překvapivě třeba ke coachingu anebo k tzv. lama-trekkingu.
4. Švýcaři jsou jinak národ koček
Při běhání potkávám spoustu těchto ušlechtilých zvířat. Ale pozor! Nejsou to žádné toulavé kočky! Jsou pěkně dobře živené, s obojkem a známkou.
5. V některých obchodech bývá v pondělí zavřeno (a někdy i ve středu)
Jedná se o obchody typu optika, galanterie, papírnictví, kadeřnictví apod. spíše na menších městech. Nejspíš si tím vynahrazují to, že v sobotu mají otevřeno až do 15 (někdy do 17) hodin.
6. Ve Švýcarsku kouří na nádražích a autobusových zastávkách
Zato v restauracích se kouřit nesmí. Nicméně se ani při této zdraví škodící aktivitě nezapře švýcarský smysl pro pořádek. Málokde totiž najdete po zemi se válející vajgly (jako jsme to třeba zažili v Římě).
7. Kadeřnictví najdete na každém rohu
Někdy mi připadá, že je aspoň jedno kadeřnictví v každé ulici sebemenší obce. A nová se stále otevírají. Vzhledem k místním cenám (nejen) kadeřnických služeb mi to přijde až s podivem.
8. Stejné ceny občerstvení
Ať už jste na vesnické slavnosti, anebo v horském středisku, hot dog vás bude stát 5 franků a pivo taky (výjimky se samozřejmě najdou).
9. Markování zboží u pokladny je pomalu společenská událost
Pípání zboží na kase ve švýcarských potravinových řetězcích Migros a Coop není závod v počtu naskenovaných položek za vteřinu (jak to známe z Lidlu nebo Aldi), ale pomalu společenská událost. S prodavačkou si můžete příjemně povídat, zatímco ona vám někdy rovnou zboží velmi opatrně skládá do tašky. Nezřídka se stane, že vám pochválí make-up nebo nový účes, a nádavkem pak ještě dětem nabídne bonbón.
10. Apéro je věc!
Když jsem u těch společenských událostí: na rozdíl od jiných kultur, kde se přijdou sousedi novým nájemníkům představit (a případně přinesou malý dárek na uvítanou), ve Švýcarsku je při přestěhování do nového bytu/domu slušností se sousedům představit. Ideální je, když uspořádáte Apéro – večírek na uvítanou. Pokud se na to necítíte, stačí sousedům dát do schránky kartičku, kde sebe a svou rodinu představíte.
Na závěr bych ráda uvedla ještě jeden bod, který se sice v průvodcích dočtete, ale není na škodu si ho připomenout, abyste se vyvarovali případného faux-pas: ve Švýcarsku se o penězích nemluví! Je tabu ptát se, jakou má kdo výplatu, anebo na kolik ho vyšla dovolená. To se prostě nedělá.
