Ráda čtu. To asi hodně lidí, na tom není nic zvláštního, je to jednoduše úžasný koníček. Proto není divu, že kdykoliv to jenom jde, zabrousím do knihkupectví, abych se podívala, co nového vyšlo, nebo prostě se jen tak pokochala pohledem na knihy úhledně vyrovnané v regálech.
Před pár týdny upoutala mou pozornost knížka Johna Williamse „Jak dělat dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno“. Nechci této knize dělat žádnou reklamu, ale mě přivedla na to, abych si v klidu sedla a popřemýšlela nad tím, co mě opravdu baví. Kromě výše zmíněného čtení (a několika dalších věcí) jsem si uvědomila, že je to i psaní. Pokud pominu to, že ráda sepisuju i seznamy na nákup (a to nejen proto, že bych si nezapamatovala, co mám koupit, nýbrž pro dobrý pocit, že je to prostě někde napsáno).
Dále jsem dle návodů z knihy přemýšlela nad otázkou, PROČ mě psaní tak baví. Uvědomila jsem si, že tak posílám na povrch exhibicionistu, který někde v koutku mě dřímá. Někdy má prostě tendence přebít toho introverta, který ve skutečnosti jsem.
Vzpomínám si, jak jsme měli na gymnáziu v rámci hodin českého jazyka napsat reportáž. Vybrala jsem si sportovní reportáž z hokejového zápasu mého oblíbeného hokejového klubu, který předchozí víkend hrál důležitý zápas proti svému odvěkému rivalovi. Při hodině, ve které se měly práce číst před třídou, jsem doslova hypnotizovala profesorku, aby vyvolala právě mě. Věděla jsem, že jsem napsala dobrou práci a uvnitř mě vítězil exhibicionista, který se chtěl přede všemi předvést. Chtěla jsem, aby mou reportáž četla nejen profesorka někde v kabinetu, ale abych ji mohla přečíst před celou třídou. Asi jsem hypnotizovala dostatečně vydatně, protože jsem byla opravdu vyvolaná. Trémou se mi chvěl hlas (tehdy ve svých sedmnácti jsem ještě nic nevěděla o existenci školení prezentačních dovedností), ale dokázala jsem to. Taky jsem někde uvnitř tušila, že dostanu jedničku, a to nejen proto, že jsem byla oblíbenkyní profesorky češtiny. Prostě jsem jenom udělala to, co mě bavilo, udělala jsem to dobře a výsledek se dostavil. Často skrývaný exhibicionista byl ukojen a já jsem se mohla vrhnout do dalších činností, které mě už tak nebavily, ale pro úspěšné ukončení ročníku byly tehdy nutné.
Tak, a teď jsem udělala to samé. Jako Milerův krtek jsem vylezla ze své hromádky a vrhla se opět na to, co mě baví. Protože proč dělat jen věci, které vás nebaví, ale jsou nutné?
Tak tady mě máte!
