Již více než týden médii zmítá kauza dívek usmrcených při automobilové rallye. Je to událost nadmíru smutná, ale nemá cenu se v ní nimrat, oněm dívkám to život bohužel nevrátí. Také se ex post řeší bezpečnost při těchto závodech jako taková.
Kdo ale řeší bezpečnost v běžném provozu? Před pár dny jsem se docela nakrkla, když jsem šla s dětmi na procházku. Přede mnou stála zaparkovaná dvě auta, která mi (resp. kočárku) bránila průjezdu po chodníku.
Nezbývalo než čekat, než na frekventované komunikaci nic nepojede, abychom je mohli po silnici obejít. I tak jsem se modlila a měla zadek stažený jako dva kmínky, aby se znenadání nevyřítil nějaký šílenec nerespektující padesátku v obci a nesmetl nás. Ty dva metry kolem každého auta se zdály nekonečné, když jsem jednou rukou tlačila kočárek a ve druhé svírala starší ratolest.
Naštěstí se nám nic nestalo, ale opět mě to nutí k otázce: kdo zajistí bezpečnost mou a mých dětí v běžném silničním provozu? Odpovím si: asi já sama. A tak mi nezbývá, než se vydat do obchodu a nakoupit reflexní vesty, proužky a kdo ví, co ještě, abych zase mohla vyrazit na procházku po této trase.
