Letos jsem se rozhodla, že většinu vánočních dárků pořídím přes internet. Takže už několik týdnů brouzdám po e-shopech a vybírám, co by se komu mohlo líbit. Staršímu synovi, který rád nakupuje, jsem chtěla pořídit dětskou pokladnu s tím, že si budeme „na obchod“ hrát i doma. Nebyl problém najít pokladnu podle mých představ, ale jaké bylo mé zděšení, když jsem jsem zjistila, že se nachází v kategorii dívčí doplňky! Asi se předpokládá, že si s ní budou hrát jen holčičky a potají tak snít o kariéře pokladní?
Nedalo mi to a jala jsem se prozkoumat hračky v této kategorii trošku do hloubky. Takže: fén, sada na výrobu náramků, kočárek pro panenku atd. – OK, potud dobrý! Ale pak to přišlo: žehlička, žehlící deska, vysavač, pračka, myčka na nádobí, tácek s nádobím, sada na pečení…
To už mi pomalu lezly oči z důlků a já jsem zhnusena tímto pátráním vyrazila do kamenného obchodu. Tam
se o mě málem pokusily mrákoty, když jsem viděla v prodeji „uklízecí
sadu“ pro děti od jedné renomované značky. A na krabici se usmívala
blonďatá holčička. Proč? Protože se jaksi nepředpokládá, že by někdy měl
vzít do ruky mop i kluk? To máme děti učit, že uklízí jen holčičky? A proč jim musíme už od malička podsouvat
stereotypy jako: správný chlap má vrtačku a žena se točí
kolem plotny s vařečkou v jedné ruce a s žehličkou ve druhé? A běda ti
chlapečku, jestli se někdy pokusíš sáhnout na vysavač nebo snad nedej bože umýt nádobí! To jsou přece ženské práce! Žijeme opravdu ve 21. století? Nečtu snad v posledních letech články, že muži se dnes zapojují například do péče a výchovy dětí mnohem aktivněji než dříve?
Jak tedy máme naučit muže, že pomáhat v domácnosti je úplně normální, když pořád jedeme v
zajetých genderových stereotypech?
