Nebo na to, že „hadrovník“ je opravdu kouzelný strom.
Několik dnů po tom, co se blízko našeho domu objevil, ztratil náš junior zimní rukavici. Mrzelo to možná víc mě než jeho, protože byla nejen hezká, ale hlavně kvalitní. Říkala jsem si, že za tu cenu už takové neseženu. Prošla jsem všechna místa, kde jsme ten den, ve který nejspíš rukavici ztratil, byli, ale ona nikde. Bylo mi líto tu druhou vyhodit, a tak jsem ji schovala do šuplíku. Nějak jsem se nechtěla smířit s tím, že se její sestřička neobjeví.
Po víc jak týdnu jsme se vraceli ze školky. Už jsme se blížili k domovu a já jsem se opět dívala na „hadrovník“ a přemýšlela o tom, jak se na něj jeho „plody“ dostaly. A najednou upoutal mou pozornost strom před námi. Na jeho větvičce se třepotalo něco, co tam rozhodně nepatřilo. Nevěřila jsem svým očím, když jsem přišla blíž a poznala naši ztracenou rukavici! Kde se tam vzala? Tudy jsme přeci šli už tolikrát a nikdy jsme si jí nevšimli. Že by ji tam „hadrovník“ vykouzlil? Že by se mu nás zželelo? Že by…
No, dost bylo bujné fantazie. Někdo prostě rukavici našel, zvedl ji ze země a pověsil na strom. Přesně do výše očí, aby si jí tam ti, kteří ji hledají, všimli. A naše chyba, že jsme při hledání koukali spíš na zem. Protože nás ani nenapadlo, že by rukavice z kapsy dětské bundy vyskočila nahoru a nepadala dolů.
Takže tímto děkuji onomu neznámému nebo neznámé, kteří mi rozsvítili den a přinutili mě zamýšlet se nad tím, že lidská dobrota nejspíš ještě nevymřela.
