Přes víkend jsme u nás doma měli (a stále ještě máme) malý polní lazaret. Starší syn ulehl z ničeho nic s horečkami a ten mladší měl permanentně u nosu nudli. A co chvíli ho trápil tak dávivý kašel, že jsme mysleli, že bude zvracet. Situace se bohužel nezlepšila ani po skončení víkendu.
Takže už třetí den jedeme v kolotoči měření teplot, utírání nosu, přikládání obkladů, vaření čaje, dávání kapek od kašle, sirupu od horečky, převlékání pyžama a pouštění pohádek. Normálně mám animované pohádky pro děti ráda, ale když je během krátké doby vidíte asi popáté, lezou už trochu na nervy. Jindy oblíbené hlášky se zdají otřepané, hudba otravná.
V tomto režimu cítím nutkavou potřebu upnout své myšlenky k tomu, že bude líp. Asi jako každá žena povzbuzuji svou náladu uvažováním nad koupí něčeho hezkého pro sebe. A já jsem se zamilovala do těchto lodiček.
Jsou sice na docela vysokém podpatku, ale snad si na nich nohy nezlámu. Obuté vypadají úžasně a nepředpokládám, že bych v nich musela pěšky přecházet Václavák. A právě myšlenka na koupi těchto bot mě v tom dnešním kolotoči drží nad vodou, abych se nezbláznila.
