Dodnes si pamatuji, jak jsem získala svůj první autogram. Bylo to někdy na začátku 90. let, kdy v televizi běžel tehdy velmi populární pořad s názvem Marmeláda (pro ty, co nepamatují: https://www.youtube.com/watch?v=1SjlV3MBV4g). Osmělila jsem se a napsala do tehdy ještě Československé televize jeho moderátorce Lucce Vondráčkové něco v tom smyslu, jak se mi pořad strašně líbí a děsně ráda se na něj dívám. Odměnou mi po čase (kdy už jsem pomalu i zapomněla, že jsem nějaký dopis posílala) byla obálka, ze které jsem vytáhla kartičku s fotkou Lucky, věnováním a podpisem. Mé štěstí tehdy dosahovalo závratných výšin.
Od té doby mě začalo sbírání autogramů bavit. Avšak s přibývajícími lety tento můj zájem postupně upadal.
A proč o tom vlastně píšu? Tuto sobotu jsem byla na akci, které se zúčastnila spousta osobností, hlavně mého milovaného fotbalu. A mně to nedalo…stará vášeň se probudila a já vyrazila na lov. A že se zadařilo: Vladimír Šmicer, Pavel Horváth, Karel Poborský, Ivan Trojan, Jakub Kohák…
Pavel Horváth, Karel Poborský, Ivan Trojan a Vladimír Šmicer – 22.6.2013 |
Doma jsem pak vytáhla svou sbírku autogramů, abych si ji po čase prohlédla a vlastně i tak trochu zhodnotila. Ač do počtu není velká – něco kolem padesátky podpisů – troufám si však říct, že některé z nich budou časem docela vzácnou trofejí. Například podpis Ivana Hlinky, Jaromíra Jágra nebo Antonína Panenky (jeho podpis mám dokonce dvakrát:))
Jaromír Jágr a Dušan Salfický – 5.5.2004 – před prohraným čtvrtfinále s USA na MS v Praze |
Některé z podpisů mám i na docela neobvyklém podkladu. Ne každá známá osobnost dává svůj podpis na propagační kartičce se svou fotografií jako třeba sportovní komentátoři České televize Robert Záruba, Pavel Čapek nebo Jiří Hölzel. Takže třeba podpis Jana Železného a některých dalších atletů mám na vytrženém papíru ze sešitu matematiky, na jehož druhé straně jsou výpočty obecné rovnice elipsy (ano, taková věc opravdu existuje:))
Jan Železný – rok 2000 |
Takže suma sumárum: největší podíl na mé sbírce autogramů tvoří podpisy sportovců, hlavně fotbalistů a hokejistů. Ale nejhezčí vzpomínku mám na fotografa Roberta Vana, který mi na výstavě svých fotografií věnoval chvilku a mile si se mnou povídal.