Teda ne že by to s hustotou výskytu osob české národnosti bylo tak horké, ale když tady potkáte dvě Češky během pěti dní, je to už docela slušné skóre 🙂
Tu první se mi podařilo seznámit minulý týden, když jsem šla s dětmi na jediný místní kopec bobovat. Představte si, že by v malé moravské vesničce takto na sebe narazily dvě Švýcarky! Pravděpodobnost docela malá, co? Ale přesto jsem za tuto náhodu neskonale vděčná, protože to vypadá, že jsem našla parťačku pro zdejší pobyt tady, která má navíc skoro stejně staré děti jako já.
Na druhou Češku jsem narazila v dětské herně v Solothurnu, kam jsme vyrazili v sobotu. S tou to ale na přátelství nevypadá, protože zde byla víceméně náhodou a bydlí od nás docela daleko. Ale i tak bylo příjemné strávit část odpoledne povídáním v češtině. Už kvůli tomu, že jsem se dozvěděla další zajímavé střípky ze života tady.
Takže i když za oknem je počasí pěkně šedivé, tak začínám vidět blížící se jaro docela růžově. Nejspíš i proto, že se blíží doba, kdy k nám konečně začnou jezdit na návštěvy naši blízcí, na které se strašně moc těším 🙂
