Procházka skrz Verenaschlucht

Za tip na tento výlet vděčím mojí zdejší kamarádce Iryně, která mi místo severně od města Solothurn doporučila prý pro jeho mystickou atmosféru. A mně nezbývá, než jí dát po včerejšku za pravdu.

Jak se tam dostat

Verenaschlucht se nachází na okraji města Solothurn. Auto jsme nechali na parkovišti naproti kostela St. Niklas.

Švýcarsko

Nenáročná procházka vede roklí podél potoka Verenabach po částečně zpevněné lesní cestě (vhodná pro kočárek).

Cestou míjíte ve skále vytesané „díky“ různým osobnostem Solothurnu (např. od spolku řemeslníků svému významnému členovi apod.). Některá jsou vyvedená i na velkých kamenech připomínající menhiry a tvoří tak „síň slávy“ pod širým nebem.

Na konci rokle se vám otevře pohled na stále obývanou poustevnu sevřenou spolu se dvěma kaplemi (sv.Martina a sv. Vereny) mezi skalami. I když jsme se s poustevnicí – sestrou Benediktou – nesetkali, musíme uznat, že místo pro své rozjímání má vskutku idylické.

Kaple sv. Vereny

Při naší první návštěvě jsme měli to štěstí, že jsme měli možnost poslechnout si sbor zpívající křesťanské spirituály v této kapli, která je vytesaná do skály. Což krásnou atmosféru místa ještě umocňovalo.

Kaple sv. Martina

Nazpět jsme nešli stejnou cestou, ale směrem ke kostelíku „Zu Kreuzen“ – U Křížů. Kousek dál je i stejnojmenná restaurace. Tento název dostaly nejspíš proto, že na dohled se nachází tři kříže, znázorňující Golgotu, kde byl ukřižován Ježíš. Sem vede tzv. Stezka rozjímání (Meditationsweg). Právě po (mapa tady) jsem se vydali zpátky ke kostelu St. Niklas. Přitom jsme ješte minuli místo na opékání s houpačkou pro děti.

Tato druhá část trasy není moc vhodná pro kočárky. I když myslím, že s dobrým terénním kočárkem byste ji mohli klidně zvládnout. Pro malé děti není trasa nijak náročná. Řekla bych, že je to ideální hřiště v přírodě. Při hezkém počasí se můžou brodit v potoce, skákat po kamenech, hladit mech a hlavně: nasávat krásnou vůni lesa, hlavně teď na podzim.