Jelikož s prvním dnem nového roku přišel první sníh letošní zimy, vzpomněla jsem si, jaký byl zvláštní pocit, když jsem viděla sníh v červenci. Bylo to tehdy, když jsme vyrazili do oblasti Jungfraujoch. V neuvěřitelných vedrech, kdy jsme i ve dvoutisícové nadmořské měli šortky a sandály, jsme se koulovali neroztátým sněhem. A ze své čtyřtisícové výšky na nás shlíželi Jungfrau, Eiger a Mönch.
Původně jsme chtěli náš výlet započít v lyžařském středisku Wengen, ale nikdo nás neupozornil (resp. nezjistili jsme si :)), že do této vesnice jaksi nejezdí auta! A tak jsme to naše museli nechat na parkovišti v Lauterbrunnenu a popojet do Wengenu vlakem. Což však na kráse výletu neubralo – šinout se zubačkou s převýšením asi 500 metrů vzhůru a cestou míjet přírodní vodopády bylo moc hezké. Ale to lepší mělo teprve přijít. Ve Wengenu jsme přestoupili na kabinovou lanovku, tzv. „autobus“, která nás měla vyvézt na stanici Männlichen o dalších tisíc metrů výš. A to byl teprve zážitek! 🙂
Hlavně pak, když jsme vystoupili a před námi se vynořila „velká trojka“ – Eiger (3 970m.n.m.), Mönch (4 107m.n.m.) a Jungfrau (4 158m.n.m.)
 |
| V popředí horský masiv Kleine Scheidegg |
Určitě se vyplatilo trošku si zajít a vydat se po „Royal walk“ (královské stezce), odkud byla ještě lepší (a hlavně fotogeničtější) vyhlídka. Pak jsme se vrátili zpět ke stanici Männlichen, abychom se mohli vydat na túru kolem masivu Kleine Scheidegg zpátky dolů do Wengenu. Sem tam jsme se cítili jako na turistické magistrále, protože počasí bylo k horskému výšlapu víc než příhodné. Cestou jsme zdolali osmisetmetrové převýšení (nebo spíš přenížení?;)) a ušli asi třináct kilometrů. A upřímně musím přiznat, že naše kolena následující den pěkně trpěla! Ale rozhodně to stálo za to! Doufám, že až se do této oblasti dostaneme příště, svezeme se vláčkem přímo na Jungfrau!
Přeju Vám, ať se v novém roce cítíte tak krásně, jako my pod vrcholky čtyřtisícovek!
