Jarní úklid podruhé, aneb návštěvy jsou za dveřmi

Před dvěma lety jsem zde psala o tom, jaký jsem udělala jarní úklid, když jsem měla nemocné děti. To jsem měla najednou čas provést nejen běžný úklid, ale dělat i takové věci, které jsem dlouho odkládala, protože na mém seznamu priorit neměly číslo jedna.

Takže za poslední dva dny jsem stihla to, co jsem odkládala dva měsíce. A to mimo jiné:

– zalátat dětem díry na kalhotách a našít tam záplaty

– umýt všechny zimní boty a uložit je do botníku (doufám, že už bude vážně jaro!)

– udělat si pořádek v klubíčkách vln a přízí, které jsem o Vánocích (!) dostala od mamky

– doháčkovat jarní čepičku pro dcerku (naštěstí už mi zbývaly jen asi tři řady a jí neporostla hlava)

– udělat jsem pořádek v šuplících, které obsahovaly takové nezbytnosti jako baterie všeho druhu, kabely a nabíječky od všeho možného, lepící pásky a ostatní kancelářské potřeby, atd.

– koupit jsem rámy a pověsit obrázky, které vyrobili kluci v rámci zimního tvoření

– vymyslet a zavést do praxe systém na skladování lyžařských a cyklistických helem

– vyčistit velké plastové hračky od prachu, který na ně sedal, protože si s nimi kluci už tak často nehrají

– restaurovat jsem rám obrazu (teda spíš zrcadla) s motivem od Alfonse Muchy, který jsem za pár šupů koupila v místním bazárku (o celém tomto procesu sem určitě brzo napíšu)
– dostavit se synem vesmírnou loď z Lega
– vyčistit koženou sedačku v obýváku a židle
– vyplnit a zanést na poštu formuláře se žádostí o rodičovský příspěvek

– napsat jsem tento článek

A v neposlední řadě jsem taky konečně umyla okna (aby večer přišla nečekaná bouřka a celé mé úsilí rázem zhatila), což mladší syn komentoval slovy: „jé, už přes ně dobře vidím!“

Ještě zbývá přinést na terasu nábytek, který byl přes zimu ve sklepě. Ale s tím už se snad popere manžel a mně nezbývá než se těšit, jak si s našimi příbuznými a přáteli budeme na hezkých jarních a letních večerů povídat u vínka o všem možném 🙂