Dovolím si přerušit náš cestovatelský deník, protože bych se s Vámi ráda podělila o zážitky ze svého prvního zdejšího běžeckého závodu.
Už to budou dva roky, co jsem absolvolala svůj první a zatím poslední závod (psala jsem o něm tady) – Avon Noční běh na 5km. Tentokrát jsem se přihlásila rovnou na dvojnásobnou trať, protože jsem si věřila, že to zvládnu (navíc to byla skvělá motivace běhat).
Už odpoledne jsme byli na místě, protože jsme do dětského závodu přihlásili naše kluky. Musím se hrdě pochlubit, že náš starší skončil v kategorii 2009+ na 7. místě z 96. chlapců!
Ale zpátky k mému běhu:
V prostorách startu mě znejistěly cedule, podle kterých by se běžci měli řadit podle času, za jaký 10km uběhnou: 35 minut, 40, 45, 50 a pak najednou walking. Můj cíl byl zaběhnout čas pod hodinu, tak jsem vůbec nevěděla, kam jít. Budu takový lůzr a trať jen projdu?:( Kamarádka Sylwia nás postavila k ceduli s číslem 45 a já jsem čekala, co se bude dít. Co když mě na startu semele stádo rychloběžců a já třeba upadnu, jako některé děti odpoledne?
Naštěstí se tak nestalo a já jsem do závodu vybíhala v docela slušném tempu. Po prvním kilometru jsem ztratila Sylwii z dohledu, při druhém jsem začala přemýšlet nad tímto příspěvkem. Obdivuju ty, co si dokážou vzpomenout, co se dělo při 20km závodě (jako třeba tady Alžběta na blogu Utíkej, mami, utíkej). Jak jsem začala přemýšlet, začalo mě dost závodníků předbíhat. Zjistila jsem totiž, že když při běhu přemýšlím, automaticky zpomalím (na rozdíl od řízení auta, kdy nevědomky šlapu na plyn). Nicméně stále jsem se držela „své“ skupinky a běželo se mi vcelku dobře. Zhruba na třetím kilometru se docela setmělo a začalo hřmít. S blížící se bouřkou přišla i moje první krize, kdy se mi skupinka začala vzdalovat a čtvrtý kilometr mi přišel strašně dlouhý. Na náladě mi nepřidalo ani to, že jsem v protisměru, na druhém břehu řeky Emme, viděla běžce už „za obrátkou“. Pak přišlo osvěžení v podobě sladkého čaje a já jsem si říkala, že vzdálenost mezi čtvrtým a pátým kilometrem snad museli špatně změřit, protože jsem ji uběhla vcelku rychle.
Na šestém kilometru, kdy jsem viděla válet se po trati tuby od energetických gelů, jsem si začala říkat, že jsem asi někde udělala chybu, protože jsem žádný takový gel s sebou samozřejmě neměla.
Za dalších zhruba pět set metrů mě celkem svižně předběhl asi šedesátiletý pán. Druhá krize byla na světě. Měla jsem sto chutí sundat boty, zahodit je do kopřiv a jít domů. Pak jsem si ale uvědomila, že bych beztak musela jít pěšky a odvoz mě čeká v cíli. Naštěstí krize netrvala dlouho, protože na sedmém kilometru se spustila strašná bouřka, a všichni najednou zrychlili jakoby se chtěli před bouřkou schovat. Což ale i přes husté listoví stromů nešlo a na nás dopadaly těžké a studené kapky. Když jsme na 8. kilometru dostali vodu a já ji na sebe vyšplíchla, bylo to stejně jedno, protože už jsem byla mokrá jako myš. Na devátém kilometru jsem začala přemýšlet, jak to, že mě lidi předbíhají a já nepředbíhám nikoho, i když cítím, že běžím na své poměry vcelku rychle. Těsně před desátým kilometrem jsem předběhla paní ze „své“ skupinky a cítila jsem se strašně dobře. Posledních 500 metrů jsem si připadala jako víla – sice mokrá, zpocená, zadýchaná, v botách mokro a na nohách bláto, ale jako bych se vznášela na nějakých křídlech. Když jsem těsně před cílem viděla, že na ceduli svítí čas 54 minut a nějaké sekundy, nemohla jsem věřit, že jsem to za tento čas zvládla. Ale bylo to tak.
Můj celkový čas byl 54:11,6.
Tempo 5:09min/km.
Skončila jsem 19. ve své kategorii Damen F30 (ze 40 účastnic) a jako 68. žena celkového pořadí (ze 146).
Ještě teď cítím, jak se mi vyplavují endorfiny. A jdu se přihlásit na další závod. Sice nebude tak rovinatý, jako tento, ale vyzkoušet ho prostě musím.
PS: toho šedesátiletého pána jsem nedoběhla.
Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂
Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se moje příspěvky mohly také líbit.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
2 komentáře. Nechte nové
Máš můj obdiv!!
Díky 🙂