Už dlouho jsem toužila vidět místa, kam v zimě jezdíme lyžovat, i jinak, než pokryté sněhem. Toto přání se mi splnilo tuto neděli, kdy jsme se rozhodli obelstít vedra panující v nížině a vyrazili trochu se zchladit do hor. Vydali jsme se do Adelbodenu, ke stanici lanovky Oey.
I have long wanted to see the place where we go skiing in the winter otherwise than covered with snow. This desire I met this Sunday when we decided to outwit the prevailing heat wave in the lowlands and went cool us down a little to the mountains. We went to Adelboden, to the lift station Oey.
Při zakoupení lístků jsme se u pokladny ještě jednou ujistili, že námi vybraná trasa je vhodná i pro kočárky a pak jsme se kabinovou lanovkou se vyvezli na Sillerenbühl do výšky skoro dvou tisíc metrů. Ty jsme zdolali, až když jsme po výstupu z lanovky vyšli na vyhlídkovou panoramatickou terasu vyhlídkové věže Höi Turm.
V jejích útrobách se nachází lanová a lezecká konstrukce, která je koncipovaná už pro děti od 4 let. Pro ně (a pro děti do 8 let) jsou k lezení určena nižší patra s dvanácti lezeckými stanovišti. Pro děti větší než 140cm (a samozřejmě dospělé) je to už o něco dobrodružnější a s pomocí jištění se můžou projít po různě obtížných lezeckých drahách – třeba například po velkých zavěšených konvích na mléko 🙂 Otevírací hodiny a ceník můžete najít tady.
Když jsme se pokochali pohledy na okolní horské vrcholky, vydali jsme se na cestu do údolí. Pro sestup jsme zvolili asfaltovou silnici, jinak také jednu z tras pro koloběžky. V oblasti Adelbodenu se totiž nachází doslova „koloběžkový ráj“. Najdete celkem 45km různých tras – mapy a ceny půjčovného najdete tady. Tím byla naše cesta trošku ztížená, protože ačkoliv jsou koloběžky vybaveny zvonky, člověk byl neustále ve střehu a radši se pořád otáčel, jestli se neblíží nějaký šílenec řítící se vysokou rychlostí (a že i takoví se našli!).
When we had enough of admiring views of the surrounding mountain peaks, we set out on our journey into the valley. For the descent we chose the tarmac road, otherwise also one of the routes for scooters. In Adelboden is to be found literally „scooter paradise“. It can offer a total of 45 kilometers of various trails – maps and rental prices can be found here. This made our way a little bit more difficult, because although all scooters are equipped with bells, one was constantly alert and better still turning, if any lunatics are hurtling at high speeds (and we saw such a fools!).
Projíždějící koloběžky ale nebyly jedinou nástrahou našeho sestupu. Tou se kupodivu stala asfaltová cesta. Sklon trasy byl opravdu dost velký a kočárkem jsme museli skoro běžet, jak nás táhl po hladkém povrchu dolů (bohužel nemáme kočárek s brzdou). Proto jsem radši nesla malou v nosítku, ale i tak jsem i za prázdným kočárkem musela jít vcelku svižným krokem.
But passing scooters were not the only pitfall of our descent. Surprisingly it was the tarmac road itself. The vertical drop of the route was really steep and we had to almost run behind the stroller as it pulled us down onto the smooth surface (unfortunately we do not have a stroller with a brake). That’s why I decided to put our little in Manduca carrier, but I even then I had to go with empty stroller quite briskly.
Pětikilometrová túra ke stanici Bergläger nám trvala asi hodinu a půl, jelikož jsme zdržovali sbíráním lesní jahody a maliny, které rostly u cesty. Musím říct, že tolik malin jsem snad za toto léto nesnědla! 🙂
A five-kilometer hike to the station Bergläger took about an hour and a half, as we were timewasting by picking wild strawberries and raspberries that grew along the road. I must say that this summer I hasn´t eaten as many raspberries as at this hike! 🙂
Asi kilometr za stanicí Bergläger (kde mj. najdete velké ohniště, pokud byste si chtěli opéct něco k obědu) jsme opustili trasu po koloběžky a vydali jsme se po klasické turistické stezce podél potoka Allenbach. Podle mapy byla cesta také vhodná pro kočárky, a i když to nebyla asfaltová cesta, ale štěrkovo/kamenito/šotolinová, tak i naše golfky ji zvládli v pohodě projet. Asi po půldruhém kilometru jsme narazili na další lanový park, u kterého jsme si jen dali svačinu a pokračovali v cestě dál do Oye.
About a kilometer from the station Bergläger (where, among other things, you can find a large fireplace if you would like roast something for your lunch), we left the scooters trail and we set off the „classic“ hiking trail (wanderweg) along the Allenbach creek. According to map this path was also suitable for strollers, and even though it was not a paved road, but the gravelly/stone/gravel path, we easily made it even with our old buggy stroller. After about a kilometer and a half, we came across another adventure park, where we just got a snack and continued on our way further towards Oye.
Celý sestup (o 737m!) nám i s pauzami na svačiny trval 2,5 hodiny a ušli jsme 9,18km. Na fotce jsem jej vyznačila zelenou barvou. I když jsem jej považovala za vcelku nenáročný, tak ještě dnes mě pěkně bolí zadek!
The entire descent (about 737 meters vertical drop!) took us – with breaks for snacks – about 2.5 hours and we have walked 9.18 kilometers. I have mapped out our route green in the picture. Although I considered it quite easy, I have pretty sore ass!
Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂
If you don´t want to miss any of my recent posts please sign up for my blog in the top right hand corner of this page. Thank you 🙂
Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se moje příspěvky mohly také líbit.
And of course I look forward to reading all you comments!
