Turistika s dětmi: Z Oeschinensee zpátky do údolí

Není to ani tak dávno, co jsme byli poprvé u Oeschinensee, tyrkysového klenotu uprostřed Bernských Alp, a velmi se nám tam líbilo. Takže nebylo divu, že jsme toto nádherné jezero chtěli ukázat i naší rodině, která za námi během zdejších školních podzimních prázdnin zavítala. Oproti minulému výletu (o kterém jsem psala tady) jsme ale udělali jednu změnu: od jezera jsme se nevydali zpátky do údolí lanovkou, ale pěkně po svých…

-josr-

 

-josr-

Začátek našeho putování byl tedy stejný jako minule: lanovkou jsme se vyvezli z údolí na horní stanici, kde se část naší výpravy svezla na „Rodelbahn“ – bobové dráze.

-josr-

 

-josr-

 

Od lanovky k jezeru

Po tomto zpestření jsme pokračovali příjemnou procházkou po trase číslo 2 k jezeru. Jelikož jsme se na výlet vypravili uprostřed týdne, cesta nepřipomínala magistrálu plnou turistů jako minule. Při příchodu na první vyhlídku jsem byla strašně ráda, že je naše návštěva z pohledu na tyrkysové jezero tak uchvácená, jako jsme byli my, když jsme ho poprvé uviděli. Strašný kýč, ale krásný! A co teprve potom pohled zblízka do křišťálově čisté vody!

Zpátky do údolí

Po krátkém občerstvení a nachytání slunečních paprsků u jezera jsme se vypravili na cestu do údolí. Já už jsem měla tou dobou naši malou v nosítku, i když začátek trasy číslo 4 byl s kočárkem v pohodě sjízdný, protože se šlo po asfaltové silnici, Pak se ale cesta stočila do lesa, kam mířil typický žlutý ukazatel ve tvaru kosočtverce. Možná, že by se dalo s kočárkem sejít až do údolí, pokud by člověk dál pokračoval po silnici (která slouží k zásobování dvou restaurací u jezera a obsluze lyžařských vleků). Ale člověk by tak přišel například o pohled na zurčící horský potok, malé vodopády, možnost zkusit se napít se ledové vody, skákat přes kameny a kořeny jako horský kamzík….

Máma šerpa

Pohled na Kandersteg v údolí/View of Kandersteg in the valley

No trošku jsem litovala našeho čtyřletého, protože musel hodně namáhat své krátké nožky, ale nakonec to statečně zvládl. Velký dík také patří mému taťkovi, který celou dobu obětavě vezl a přenášel kočárek přes překážky a nástrahy horské stezky.

Celou trasu jsme zvládli ujít cca za 2 hodiny. První část od stanice lanovky k jezeru jsme zvládli (i s pauzou na focení z vyhlídky) za necelou hodinu, druhou část – od jezera na parkoviště – za hodinu a čtvrt. Ušli jsme 6,13km a zdolali sklon 500metrů.

PS: Vypadá to, že jsem poblázněná svými novými hodinkami, že? Ehm…ono to tak jen nevypadá, já opravdu jsem 😀

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.