Než jsme se stěhovali do Švýcarska, měla samozřejmě jsem největší obavu z toho, jak to zvládnou děti. Ani ne tak z toho, že si budou muset zvykat na nové prostředí, ale jak zvládnou cizí jazyk. A jak při tom budeme udržovat jejich správnou znalost mateřského jazyka. Kamarádka mě sice uklidňovala, že se nemusím bát, že děti mají „plastický“ mozek, který dokáže nasávat informace jako houba, ale to moje obavy moc nezmírnilo.
Od češtiny ke švýcarské němčině
Staršího syna jsme poslali do místní školky ani ne po čtrnácti dnech našeho pobytu ve Švýcarsku, to bylo asi v půlce listopadu. Tehdy uměl jen německy říct, jak se jmenuje, a napočítat do deseti. Někdy si říkám, že to bylo trošku drsné, ale postupně jsem zjistila, že to bylo to nejlepší, co jsme pro něj mohli udělat.
V březnu jsme měli schůzku s paní učitelkou a ta nám řekla, že už do Vánoc pochopil význam toho, co se po něm ve školce chce, poslouchal a sem tam sám řekl nějaké slovíčko. Po Novém roce už se jeho slovní zásoba hodně rozšířila, snažil víc mluvit a v březnu už skládal dohromady celé věty.
Nejlepší na tom bylo, že svou nově nabytou slovní zásobu rád procvičoval i doma při hraní s mladším bratrem. A ten od něho taky hodně rychle nasával. Někdy jsem je i přistihla, že už mezi sebou při hře komunikují na střídačku v češtině a místním dialektu, tzv. bärndütsch. A posléze už třeba jen v místním nářečí (tou dobou už se mnou mladší syn chodil 1x týdně na dvouhodinový kurs němčiny, kde se také učil formou hry).
Děti se učí jazyky neuvěřitelně rychle
Teď, po dvou a půl letech starší syn mluví místním dialektem a skoro plynně spisovnou němčinou, kterou se učí ve škole. Nemá problém mezi jazyky rozlišit a přeskakovat z jednoho do druhého (vlastně i do třetího) podle toho, s kým mluví. Někdy nám s manželem zůstává rozum stát nad tím, když z něj vyjde nějaké složité souvětí, které bysme my dávali těžko dohromady a ještě přemýšleli, jestli je to správně.
Mladší syn už také pár měsíců chodí do školky a mluví místním dialektem. Samozřejmě někdy vznikají komické situace, kdy se mu jazyky pletou a vypadnou z něho legrační bilingvní věty. Ale i tak jde na něm vidět obrovský pokrok.
A naše nejmladší, která se narodila tady? I když ta ještě moc nemluví, myslím, že už také dokáže rozlišit jazyky podle toho, jak se na ni mluví. Prodavačce v obchodě na její „Tschüss“ poslušně na rozloučenou zamává, stejně tak reaguje na české „Pá pá“.
Samozřejmě se tímto výčtem nechci chvástat, jak máme geniální děti, Bože chraň, to rozhodně ne! Myslím, že oba synové měli slabé chvilky, kdy by bývali ve školce rádi něco řekli, ale prostě nevěděli jak. Jen jsem chtěla říct, že zpětně musím dát kamarádce za pravdu. Děti se opravdu jazyky učí neuvěřitelně rychle.
A jak zvládáme udržování mateřského jazyka?
Po přestěhování jsem nejdřív myslela, že budu od dětí striktně vyžadovat, aby se doma mluvilo jen česky. Ale postupem času jsem začala toto pravidlo uvolňovat, když jsem zjistila, že mají snahu v druhém/třetím jazyce mluvit a já se dokonce od nich můžu něco naučit. (I když věty typu: „Ty jsi mi to rozbil! Je to všechno tvoje vina! Já už s tebou nebudu kamarádit!“ asi ve svém dospěláckém světě moc nepoužiju :)). Každopádně na češtině trvám hlavně v případě, pokud slyším, že jim úplně nejde skloňování, anebo když nemůžou najít v češtině slovo, které znají v cizím jazyce (i to se stává!).
Někdy mě sice zamrzí, že se naše děti ve škole/školce se svými vrstevníky neučí klasické české básničky a písničky, jako jsme se to učili my. Ale na druhou stranu – od toho jsme tady my, jejich rodiče, abychom jim tyto naše kulturní tradice předávali. A já jsem vděčná babičkám, že nás zásobují knížkami s českými pohádkami, ze kterých můžu dětem před spaním číst.
Také si čím dál častěji s manželem říkáme, že naše děti ani netuší, jaký dar a devízu dostávají do života. Naše děti se cizí jazyk učí tím nejpřirozenějším způsobem, o kterém se nám ani nesnilo: pobytem v daném prostředí, hrou, opakováním, nápodobou a samozřejmě komunikací s ostatními dětmi.
Takže pro ty, kteří se bojí stěhování do zahraničí, protože neví, jak to zvládnou děti po jazykové stránce: nebojte se, děti jsou neuvěřitelně přizpůsobivé a některé věci zvládnou hravěji, než my dospělí!
PS: tento článek byl v angličtině napsán pro on-line magazín Newly Swissed. Jeho plné znění můžete najít tady:
http://www.newlyswissed.com/how-children-learn-a-foreign-language-while-living-abroad/
