Do oblasti Grimmialp v přírodním parku Diemtigtal jsem se chtěla podívat od té doby, co se odsud syn loni v září vrátil ze školního výletu a nadšeně vyprávěl o tom, co všechno zažili na dětské stezce Grimmimutz. Minulou sobotu jsme konečně měli volný den bez jakýchkoliv atletických závodů, fotbalových turnajů, mých běhů a navíc s vynikající předpovědí počasí, takže jsme po dlouhé době vyrazili do hor. Na naše zvyklosti se nám ale tříkilometrová dětská trasa zdála krátká, a tak jsme ji prodloužili o horskou Panoramaweg. A dobře jsme udělali!
Jak se tam dostat
Oblast Grimmialp se nachází asi 60 kilometrů od Bernu. Z toho asi 15 kilometrů projíždíte malebným údolím v přírodním parku Diemtigtal. Pokud jste jako já, a nedělají vám dobře četné zatáčky v kombinaci se stoupající nadmořskou výškou, vezměte si před cestou raději Kynedril. Anebo aspoň láhev Coly (ta se proti případným nevolnostem osvědčila mně).
Auto jsme nechali na parkovišti Sengiweid, které se nachází naproti hotelu Spillgerten kousek od trojsedačkové lanovky, kterou jsme hodlali využít pro první etapu naší cesty. Zaplatili jsme parkovné 5CHF na celý den a vyrazili jsme směrem ke stanici lanovky.
3757 Diemtigen, Švýcarsko
Trojsedačková lanovka Grimmialp
Lanovka je otevřená od začátku června do poloviny října o víkendech a svátcích od 10 do 16hod. Její provoz se řídí také podle počasí, a proto před cestou radši zkontrolujte internetové stránky (tady).
Měla jsem obavu, jak jízdu zvládneme s naší nejmenší, která dlouho nevydrží v klidu sedět. Už jsem v duchu viděla katastrofické scénáře, jak padá ze sedačky dolů, a proto jsem ji raději svěřila do péče manželovi, který má přeci jen víc síly ji udržet. Ale moje obavy byly liché – ona sama se jej (nejspíš strachy) držela jako klíště, takže poměrně dlouhá jízda lanovkou proběhla bez nehody.
Božské ticho a klid vůkol rušilo jen cinkání kravských zvonců z pastvin pod námi. Na horní stanici jsme pro jistotu ještě jednou zkontrolovali panely s mapami stezek a pak jsme vyrazili. Na fotkách jsem vám naši trasu zvýraznila.
Panorama-Bergwanderung
Zpočátku cesta vedla po svahu směrem k lesu a poté částečně v něm. Naši kluci měli největší zážitek, když mohli po cestě otevírat a zavírat ohrazení pastvin, kterými stezka vedla.
Já jsem pro změnu obdivovala nesčetné barevné luční kvítí. Opět mě uchvátilo, že v polovině června bylo v této nadmořské výšce jako na jaře a člověk mohl vidět kvetoucí pampeličky, petrklíče nebo fialky (a spoustu dalších barevných květin, jejichž jména neznám, protože botanika zrovna nebyla ve škole můj oblíbený předmět).
Stezka také vedla přes plošinu s rašeliništěm, kudy protékají železité prameny (proto je voda na fotkách do červena).
Od malé horské restaurace začalo poměrně prudké klesání, navíc po cestě vysypané jemnými kamínky, po kterých to hodně klouzalo. Hodně mi chybělo nějaké zábradlí, kterého bych se mohla přidržovat, protože to bylo dost o dr… ústa. Tuto část cesty nás také provázelo šumění malých vodopádů, protože klidné potůčky se měnily v dravé horské bystřiny.
Grimmimutz
Grimmimutz je dobromyslný lesní mužíček, který od pradávna žije v Grimmialp. V zimě lidem seká dřevo a lidé mu na oplátku v lese nechávají něco dobrého k jídlu nebo třeba teplé ponožky. Se svým přítelem obrem Spillgertem si za bouřlivých nocí vyprávějí příběhy. A společně pomáhají obyvatelům Grimmialp proti zlým úmyslům čarodějnice Pfefferhexe a jejího muže Lothara.
Při našem putování jsme se dostali přímo doprostřed smyčky této okružní dětské tematické stezky. Rozhodli jsme se zabočit doprava a na této části trasy tady na děti čekalo několik zábavných stanovišť. Třeba „bowling“, lezecká stěna, vodní věž, lanovka nebo obří pexeso.
Opékání
A právě u stanoviště pexesa, za potokem, jsme našli krásné místo na opékání s nachystaným dřívím i sekyrkou. Opékání je vždycky zlatý hřeb našich výletů. Děti to prostě milují. Samozřejmě nesmím zapomenout nabalit všechny nezbytnosti, které je potřeba vzít na takový pravý švýcarský piknik 😉
Blauseeli
Na malinké jezírko mě syn upozornil, už když jsme jeli lanovkou. Seshora vypadalo jako dokonalý tyrkysový klenot. Na odbočku k němu narazíte na začátku (resp. pro nás na konci) Grimmimutz stezky a dojdete k němu ani ne za 5 minut. V průzračně čisté vodě se prohánějí pstruzi a vy si tady můžete hezky odpočinout na konci vašeho výšlapu.
Moje dojmy
- Pokud zvolíte pro váš výlet jen trasu Grimmimutz, počítejte s tím, že se zde platí vstupné. I když část trasy kolem dětské stezky je sjízdná s kočárkem, celá trasa, kterou jsme šli my, rozhodně ne. Proto se nám opět vyplatilo naše nosítko.
- Překvapilo mě, jak neuvěřitelně málo lidí jsme cestou potkali. Přitom byl den jako stvořený na turistiku.
- Celé putování nám i s přestávkami na focení, svačinky, opékání, dětská stanoviště atd. zabralo asi 5 hodin (za 3 hodiny čistého času ušlápnuto zhruba 9 kilometrů a zdolán výškový rozdíl 500 metrů).
- S jistotou mohu říci, že se chci do národního přírodního parku Diemtigtal vrátit. Ať už prozkoumat další trasy v oblasti Wiriehorn, tak i vyzkoušet lyžování na místních svazích.