Muzeum komunikace v novém

Myslím, že se můžu řadit mezi lidi, kteří se snaží na všem hledat to pozitivní. A jak asi víte, v případě Švýcarska to u mě platí dvojnásob. Nicméně se najdou výjimky a stane se, že jsou místa, ze kterých prostě na větvi nejsem. Jedním z takových míst pro mě bylo Muzeum komunikace. To otevřelo své brány po roční vnitřní přestavbě 19. srpna 2017 a my jsme jej navštívili přesně 3 měsíce po jeho znovuotevření.

V Muzeu komunikace jsme byli už dvakrát (o naší první návštěvě se dočtete tady), a pokaždé se mi tady líbilo. Možná proto mé očekávání bylo vysoko, a možná o proto víc jsem byla zklamaná. Nicméně nechci předbíhat a rozhodně vás nechci od návštěvy odrazovat. Můj dojem z návštěvy je čistě subjektivní a pokud bych muzeum navštívila za jiných okolností (o tom níže), troufám si říct, že by mé dojmy byly jiné. Nemůžu tvrdit, že o hodně lepší, ale jiné určitě.

Jak se tam dostat

Pokud se rozhodnete vydat se sem hromadnou dopravou, tramvaje č.6, 7 a 8 vás dovezou na náměstí Helvetiaplatz. Odsud je to k muzeu asi 3 minuty pěšky po Helvetiastrasse. Pokud se vydáte autem, přímo u muzea je parkoviště, jeho kapacita je ale malá. Parkovat se dá i přímo na Helvetia strasse (po jedné straně ulice jsou „modré zóny“, ale na druhé placené podélné parkování). My jsme nechali auto na nedalekém placeném parkovišti u gymnázia Kirchenfeld (za 2 franky na hodinu)

Otevírací doba muzea je od úterka do neděle od 10 do 17 hod.

Vstupné je 15 franků pro dospělého, pro děti 6-16 let 5 franků.

Svršky si můžete nechat v uzamykatelných skříňkách v chodbě, která spojuje muzeum a Café Pavillon.

Prohlídka

Muzeum nabízí krátkou prohlídku vždy v celou hodinu. My jsme jí nevyužili (což byla možná chyba), protože jsme přišli v čase mezi nimi a děti už nás táhly do hlavního výstavního sálu.

První zastavení bylo u „fotostudia“. U pokladny totiž dostane každý návštěvník žetony, díky kterým si může hned na úvod pořídit hezkou fotku (tu si potom může vytisknout v patře -2).

Pak už jste doslova pohlceni informacemi o komunikaci. Člověk neví, kterým směrem se má nejdřív vydat – chybí tady pomyslná „červená nit“, která by aspoň naznačila, kde je začátek a vedla vás výstavou dál. Určitě bych ocenila, kdyby byl u vstupu k dispozici plánek výstavy, protože takto to na mě vše působilo hodně chaoticky a nahodile.

Nicméně v kontextu tématu komunikace musím uznat, že se výstava dotýká všech jejích prvků – včetně gest, mimiky, ale i třeba oblékání nebo nedorozumění v komunikaci (můžete zhlédnout ukázky z filmů, kde k takovým nedorozumění dochází). Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli menší děti budou rozumět principu win-win komunikace a podobně.

Děti si můžou vyzkoušet vzájemnou komunikaci například při kuličkovém labyrintu, anebo při „navigování“ pohybu magnetické placky.

Právě výše zmíněný úkol je jedním ze dvanácti stanovišť zdejšího maskota výstavy – veverky Ratatösk. U každé značky se symbolem veverky děti v muzeu najdou zajímavou aktivitu. Z informačního panelu u poslední aktivity v přízemí jsem se dozvěděla, že Ratatösk pochází z nordické mytologie a byla komunikátorem (přenašečem zpráv) na „Stromě světa“ mezi drakem sedícím u paty stromu a orlem v jeho koruně.

Jsem ráda, že po přestavbě muzea zůstalo zachováno i něco „starého“, a to v podobě potrubní pošty, kde si děti mohou napsat a poslat svou zprávu ve speciálních pouzdrech trubkami vedenými u stropu sálu.

V tomto patře začíná i výstava historie poštovních služeb, včetně ikonických žlutých poštovních aut.

Výstava o poště dále pokračuje i o patro níž. Než se k ní ale dostanete, musíte projít částí, jejíž smysl mi také trochu unikal. V předsálí před vstupem do expozice „digitální éry“ jsou k dispozici audioprůvodce, 30 vitrín, o jejichž obsahu se můžete dozvědět právě z audioprůvodce a uprostřed „centrální mozek lidstva“, který jakoby všechny informace spojuje.

Digitální éra vs. historie pošty

Chcete vědět, jak vypadal první švýcarský počítač? A vše o přenosu informací a komunikaci v dnešní době počítačů? Pak jste na správném místě. Děti si tady můžou vyzkoušet různé digitální hry, od kterých je pak samozřejmě nemůžete odtrhnout 🙂

Zatímco vaše děti měří síly s ostatními na dotykových obrazovkách, vy zatím v klidu můžete nahlédnout do historie poštovních služeb. A to jak ve světě (dozvíte se například, kde vznikla první poštovní známka, co znamenal vynález telegrafu a morseovky), tak ve Švýcarsku. Od prvních zpráv, jak si je mezi sebou předávali na území dnešního Švýcarska starověcí Římané, přes první švýcarskou poštovní známku až po současné poštovní úřady.

Mile mě překvapilo, že historii poštovních služeb našli autoři výstavy i v populární hudbě 🙂 Teda upřímně vám musím říct, jsem se málem rozbrečela, když jsem na zdi viděla slova písně „Return to sender“ od Elvise Presleyho, která patří k mým oblíbeným.

Místnost, kde byly dříve zvětšeniny barevných poštovních známek, je nyní věnována teorii komunikace. Na stěnách naleznete odpovědi na 66 otázek, které se jí týkají. Usazeni v pohodlných křeslech si tyto odpovědi můžete číst a rozjímat nad jejich hlubším významem. Bohužel to není nic, co by zaujalo menší děti.

Sbírka známek je pak ukryta v zasouvacích panelech v úplně poslední místnosti.

Moje dojmy

Jsem člověk, který má rád organizovanost a pořádek. Proto jsem se už při vstupu do prostor za pokladnami cítila ztracená v pro mě naprostém chaosu. Působila na mě strašná spousta vjemů a já jsem nevěděla, kam se vydat dřív. To, co asi je hlavním tahákem muzea, pro mě bylo skoro utrpením. Různé interaktivní úkoly (u kterých jsem ani nevěděla, co je jejich smyslem) také nebyly mým šálkem kávy. Také na mě bohužel nezapůsobila nově pojatá koncepce instalací, neoslovila mě ani grafika. Na druhou stranu se mi velmi líbila výstava historie poštovních služeb. Navzdory mým pocitům je toho v muzeu hodně co vidět také se můžete hodně nového dozvědět.

Doufám, že jsem vás předchozími řádky od návštěvy muzea neodradila. Možná, že kdybych nebyla tak unavená z předchozího dne (bohužel plánování, organizování a účast na sportovních akcích našich dětí jsou někdy náročné – psala jsem o tom tady), tak bych si návštěvu víc užila.

Každopádně stále platí to, co jsem napsala výše – před předělávkou se nám v muzeu velmi líbilo a byla jsem připravená sem brát naše návštěvy, pokud by počasí nepřálo venkovním aktivitám. Teď bych si tuto návštěvu rozmyslela, respektive bych sem spíše vzala ty, co mají starší děti (10, možná 12+).

A co vy? Navštívili jste už novou expozici Muzea komunikace? Co jí říkáte?