Už jsem tady na blogu psala, jak se děti díky životu v zahraničí dokáží naučit cizí jazyk. Samozřejmě má své výhody, pokud děti vyrůstají v jazykově odlišném prostředí, protože jejich schopnost vstřebávat cizí jazyk jim my dospělí můžeme závidět. Naše děti (teda ty starší dvě, nejmladší zatím zatvrzele odmítá mluvit, i když víme, že rozumí velmi dobře) mluví třemi jazyky – česky, spisovnou němčinou a místním dialektem. Nicméně jsou i situace, kdy jejich mnohojazyčnost zase tak úžasná není.
Nezřídka se totiž stává, že děti:
Přeskakují z jedné řeči do druhé v jedné větě
To vám tak přijde dítě ze školky a začne sdělovat dojmy:“Mami, já jsem byl ve školce ta KOPFLI toho SCHLANGE, když jsme šli ze zahrady do GARDEROBE…(Byl jsem hlava hada, když jsme šli ze zahrady do šatny…)
MAMA, on mi řekl DUMMKOPF! (Mami, on mi řekl blbečku!)
Domlouvají se vám za zády v domnění, že jim nerozumíte
Znáte to, když se děti spolčí, hlavně pokud jste se na nich podle jejich mínění dopustili nějakého příkoří. To se pak v mžiku spojí proti vám a sdělují si své pocity ukřivděnosti. Jak jinak než v jazyce, o kterém vědí, že jím nevládnete tak dobře jako oni.
Pochopí něco jen tehdy, pokud jim to vysvětlíte z části německy
Jako se to stalo nedávno u snídaně, kdy se mladší syn při pohledu na krajanský magazín Zpravodaj zeptal:
„Mami, co je to Sokola?“
Já:“No správně je to Sokol, a to je pták. Něco jako ADLER, ale jmenuje se FALKE. No a v Česku se tak nazývá jeden sportovní oddíl, něco jako TURNVEREIN.“
AHA!
Považují vás za blbce (aspoň co se jazykových znalostí týká)
Dětská upřímnost nezná mezí. Už jsme od nich zažily věty typu: „Ale ty tomu nerozumíš!“. Případně: „Proč neumíš ještě dobře mluvit německy?!“
Možná jste nedávno na Facebooku zaregistrovali můj povzdech, když jsem překládala další článek do němčiny a přišel ke mně mladší syn. Chvilku stál, díval se, co dělám, přemýšlel, a pak prohlásil:“Mami, a proč to jako takto píšeš? Vždyť ty přece neumíš dobře německy!“ (No to já vím i bez tebe, mladý muži!)
Zarputile se odmítají učit českou gramatiku
Vždyť němčina je přeci jednodušší, že jo? A jak vysvětlit osmiletému skoro puberťákovi, že znalost jeho mateřštiny je v očích jeho rodičů prostě zásadní věc?
Přiznám se, někdy jsou to situace úsměvné, ale někdy mi do smíchu není. Na jednu stranu jsem pyšná, že se za tak relativně krátkou dobu zvládly naučit dva cizí jazyky. Ale na druhou stranu se mi chce brečet, když „bojuju“ se starším synem, který se snaží vykroutit se z gramatických cvičení v češtině. Nechci mu češtinu úplně znechutit, tak jsem aspoň ráda, že bez protestů čte aspoň knížky v češtině.
Jejich učení je pro mě velkou motivací také se dál učit. Nechci se dočkat toho, aby se děti v pubertě styděly za to, jak mluvím. Před rokem jsem tady na blogu napsala článek sumarizující 5 způsobů, jak se učit jazyk. Možná bych přidala dalších pět:
- čtěte (noviny, časopisy, letáky, prostě cokoliv, co vám přijde pod ruku),
- poslouchejte (rádio při jízdě autem, jak mluví prodavačky k zákazníkům atd.),
- čtěte s dětmi a dětem,
- mluvte (nenechte se přemoct ostychem a mluvte i s chybami),
- učte se jazyk při tom, co vás baví (můžou to být sportovní přenosy, anebo začněte psát blog v němčině :D)
Budu ráda, když mi napíšete vaše zkušenosti s dětmi vyrustajícími v jiném jazykovém prostředí, případně v bilingvních rodinách.
10 komentářů. Nechte nové
Ahoj, vcelku s clankom suhlasim, ale nemyslim si ze je to tak „tragicke“ ked deti trochu domiesaju reci. Videla som to medzi znamymi, ale po urcitej dobe to vedeli deti sami rozlisit a pomaly sa to miesanie vytratilo. Ako pises,treba vela citat,pozerat filmy-rozpravky, pocuvat detske radio/CD atd. Mam 1.5 rocnu dcerku a dbame na to aby sme s nou hovorili vzdy len v jednom jazyku,lebo aj nam sa obcas stane ze zamiesame slova. Zavisi od toho ako dlho tu clovek zije a aj ja badam, ze slovenska gramatika sa pomaly vytraca z mojej pamäti. Asi je to prirodzene,ze ten jazyk ktory najviac pouzivas v kazdodennom zivote je cloveku „blizsi“. A este nieco urcite nasim detom pomoze-chodit tak casto ako sa da k rodine/znamym domov, na dovolenku. To vidim aj na dcerke,ze sa vzdy posunie recovo dopredu, ked tam stravime vo len par dni. Podla mna su jazyky v dnesnej dobe tym najpodstatnejsim co treba vediet. A nie len angl. nemecky ci francuzsky jazyk je pytany,prave ked vie clovek inu rec, ktoru bezne iny nevedia to moze byt velke plus.
Ano, návštěvy rodiny určitě rozšiřují slovní zásobu – přeci jen jiné prostředí, jiné vjemy, jiné zážitky než doma.
Hani, u nás to máme stejný, i když jen ve dvou jazycích. Syn chodí na doučování češtiny a musíme se jí s nim doučovat. Je mi ho fakt líto, má toho moc a občas se mu to plete všechno dohromady. Zvlášť, když má něco přečíst. To pak čte český slovo s anglickou výslovností. 🙂 A některý slova zná jen v angličtině, to je fakt sranda ho někdy poslouchat. Taky, když si hraje sám a povídá si, tak si občas povídá anglicky. Jen mě naštěstí ještě neopravuje, že něco řikám blbě, ale to přijde. 🙂 Zdravím do Švýcarska! 🙂
Opravdu máte v Dubaji možnost doučování češtiny? Wow! Jinak u nás jde taky poznat, že kluci mají v češtině přízvuk – hlavně při hláskách K, P a T.
Zdravim,
Musim rict, Ze to pleteni jazyka se stava i starsim detem a dokonce i dospelim. Ziju v nemecku uz pres 4 roky a mamka taky dost casto musi lustit Co zu chci rict. Mela jsem dokonce dobu, asi 2 mesice kdy jsem cesky nemluvila vubec. Ale jakmile jsem jela za nasima a nebo za babickou do ceska, hned se vsechno zlepsilo.
Nekdy si taky myslim, Ze by rodice potrebovali lip mluvit. Ale na druhe strane, Co chce clovek Po 40.. 🙂
My doma s manželem mluvíme na děti česky, takže se asi nestane, že bych dva měsíce nemluvila česky vůbec. To musí být zajímavá zkušenost! :O
Muzu se zeptat, kolik je tomu nejmladsimu, ktery zatim to mluveni odmita? Mam bohate zkusenosti se synem, ktery presne tak odmital mluvit cesky (jeho matersky jazyk je rustina, ale narodil se a bydli v CR). A to mu vydrzelo az do nastupu do ZS. Je to pritom otevreny vesely chlapecek, zadne uzkosti a strachy. Tak by me zajimalo, jaky s tim mate zkusenosti. Jinak s moji dcerou (4.trida, 10 let) delame ukoly z ruske gramatiky na webu. Jde ji to dobre a celkem ji to i bavi, ale moc nectou, to musim pripominat, kdyz na to sama vzpomenu 🙂
Naší nejmladší bude za chvilku 2,5 roku. Ona samozřejmě nějaká slova řekne, spojí dohromady „Máma jí. Táta spí“ apod., ale nějakou básničku z ní nedostanu, i když si spolu hodně čteme 🙁
Aha, tak ta je jeste uplne malinka 🙂
My mame cestinu (ja),anglictinu (manzel) a walliserdeutsch (ve spielgruppe).Syn zacal mluvit docela pozde.A je hodne znat vliv prostredi,kdyz jedeme do cr,tak cestinu rychle dozene,ve svycarsku spis dominuje anglictina,na pohadky kouka prevazne v aj.Knizky cte zase vic se mnou.Pomalu rozlisuje sam,obcas se treba zeptam jak tomu rika tata a hned vi.Nektera slova uprednostnuje v cestine,jine zase v anglictine,asi dle vyslovnosti,nevim.V nemcine rekne zatim jen par slov,co nasal z okolniho prostredi nebo nektera cisla.Rozumi dobre,spis obcas dela ze neslysi ?.Ale to vse prijde.Ma ted trochu pres tri roky ☺.A hned po narozeninach ho ceka povinna skolka.Ma koncem cervence.Doufam,ze se neprestehujeme do francouzske casti,aby to nemel jeste komplikovanejsi.Ale ty deti jsou v tomhle jak houba,naprosto neuveritelne.Ja talent na jazyky nemam a stale bojuji s bodem cislo 4 co jste uvedla.