Po přestěhování do Švýcarska se nás každý ptal, jak se nám tady líbí. Trošku zvláštní otázka 🙂 Jak by se mohlo někomu nelíbit ve Švýcarsku? Až kýčovitě krásná země, která má úžasné hory, roztomilé vesničky, skvělou čokoládu… Jasně, škarohlídové by mohli namítat, že všechno vidím růžově, že všechno tady tak ideální není, ale to pro tuto chvíli ponechme stranou, ano?
Dnes bych vám jen chtěla osvětlit, proč se mi líbí místo, kde bydlíme. Už jsem se vám tady na blogu svěřovala se svou láskou k Emmentalu, jehož zelené kopce mi připomínají „naše“ Bílé Karpaty. Naše zdejší nejbližší město je Burgdorf, který mi v mnohém připomíná mé rodné město Uherský Brod. I když v Brodě nemáme hrad (i když tady kdysi dávno býval), tak v obou městech narazíte na historické domy a další zajímavá místa. Další podobnost tvoří řeka – u nás Olšava, tady Emme. Zatímco v dětství jsme „kolem říky“ chodili v neděli k babičce, tady kolem řeky běhám. A právě na tomto mostě je moje „obrátka“.
Ano, tak se snažím připodobnit místo, kde nyní bydlíme, rodině a přátelům.
Nabízí se hned otázka, jestli bych byla šťastná, i kdyby mi místo, kde bydlíme, nepřipomínalo rodný kraj? Myslím, že ano. Věřím totiž tomu, že štěstí a radost ze života nezáleží na tom, kde jsme nebo co máme, ale jedině na našem duševním postoji. Právě čtu knihu od Dalea Carnegieho, který tvrdí, že pokud jsou naše myšlenky šťastné, jsme i my šťastní. A s tím souhlasím. Navíc jak řekl Abraham Lincoln: „Většina lidí je natolik šťastná, nakolik se tak rozhodne být.“
Samozřejmě, že vím, že život není plný sluncem prozářených plných absolutního štěstí. Jsou dny, kdy pluju jakoby na špatné vlně a zdá se mi, že malé katastrofy se na sebe navalují jedna za druhou. Ale zkušenost mě naučila, že život prostě funguje v takových vlnách, že jednou jsme dole, jednou nahoře. A stejně si myslím, že ač se nám to někdy nezdá, tak v životě převažují pozitivní věci a šťastné události, které nás potkají. Jen se musíme naučit je vidět i v maličkostech. Protože každý den se najde aspoň jedna věc, která nám dokáže zvednou náladu. Ať už je to jen myšlenka na místo, kde jsme byli, anebo jsme šťastní!
A jaké je vaše šťastné místo? Napište mi do komentářů!
PS: Děkuji Ludvíku Daňkovi za setkání, během něhož vznikly tyto fotky a rozhovory o tom, jak probíhají svatby ve Švýcarsku a co obnáší práce svatebního fotografa.
2 komentáře. Nechte nové
Moc pěkně vyjádřeno. Děkuji! 🙂 JMJ
Ahoj Haničko,
moje příjmení „Šťastná“ už by asi mohlo napovědět :-))
Docela jsem cestovatelka i když jsem si to musela nejdřív napsat a vidět, kde všude jsem byla, žila, cestovala. Ač to nebyla třeba velká dálka – Evropa mi stačí asi. Taky jsem si psala proč jsem zrovna jela tam či onam.. A musím říct, že jsem asi to své štěstí chvíli hledala a možná hledám ještě občas. Ale rozhodně jsem dost citlivá a vnímavá, už se znám a vím, co mě činí Šťastnou a že si tvoříme to své štěstí sami, můžeme si ho předávat s sdílet.. Je ho nakonec dost. I když dny „blbů“ jsou – to ano. A někdy v řadě :-)) Miluji maličkosti, které tvoří z malých štěstí ta velká.