Nejspíš vám asi neuniklo, že jsem nedávno pro internetový portál Rodiče vítáni jsem napsala článek o tom, jak to chodí ve švýcarské školce. Prostě takový objektivní popis našich dosavadních zkušeností se zdejším předškolním systémem. V tomto dnešním příspěvku ale popustím uzdu subjektivitě, protože ne všechno tady považuju za ideální a ač se to na první pohled nemusí zdát, zdejší systém má i svá negativa.
5 věcí, které se mi líbí na švýcarské školce
1. Témata a vidění světa v souvislostech
Během školního roku se děti ve školce věnují určitému tématu „ze života“. Například jak to chodí na statku, jak pracují hasiči, jak funguje pošta apod. a učí se tak o světě kolem nás v souvislostech. Téma se pak prolíná činnostmi ve školce a součástí jsou i praktické ukázky, většinou formou návštěv, kde si mohou děti „osahat“ téma na vlastní kůži (návštěva na statku, na hasičské stanici apod.). Věřte mi, na loňskou jízdu v plošině hasičského vozu náš syn vzpomíná ještě teď!
2. Nenásilná příprava na školu
Líbí se mi, že švýcarská školka je obdoba toho, co některé vzdělávací systémy (třeba např. ve Velké Británii) nazývají pre-school. Děti si samozřejmě hodně hrají, ale formou hry se také už učí písmena (ale neučí se číst) a počítání (počty, srovnávání menší/větší, tvary…), dělají grafomotorická cvičení, učí se o dnech, měsících a ročních obdobích.
3. Důraz na rozvoj samostatnosti
Hodně diskutabilní se může zdát zdejší velký důraz na rozvoj samostatnosti u dětí. Zatímco někomu může připadat nemyslitelné, že nechá jít ani ne pětileté dítě samo do školky, tady je to běžné. Než se tak stane, děti ve školce absolvují „školení“ s policistou, který je poučí, jak přecházet silnici a podobně. Dostanou také reflexní pásky. Nutno opět podotknout, že ze začátku rodič děti doprovází, zhruba půl roku, než si je opravdu jistý, že dítě cestu zvládne. Děti také nechodí samy, ale ve skupinkách – mají místa, kde se potkají a jdou do školky společně.
S chozením do školky bez rodičů souvisí i důraz na samostatné rozhodování. Děti se nejen musí samy rozhodnout, kdy je bezpečné přejít silnici, ale pokračuje to i při aktivitách ve školce, kdy si mají vybrat činnost, které se budou věnovat (skládání stavebnice, puzzle, malování, prohlížení knížek, navlékání korálků apod.). Myslím, že tato schopnost se jim v životě rozhodně neztratí.
4. Důraz na praktické dovednosti a manuální zručnost
Hodně se mi líbí, že je kladen důraz nejen na rozvoj grafomotorických schopností potřebných pro následnou školní docházku, ale i na praktické dovednosti a manuální zručnost. V naší školce mají dokonce dílnu, kde se při vyrábění různých výtvorů k danému tématu učí řezat pilkou, anebo zatloukat hřebíčky. Do vybavení třídy patří i malá kuchyňská linka s varnou deskou a troubou. Před narozeninami třeba oslavenec peče se svými kamarády chléb – od přípravy těsta až po vytáhnutí upečeného chleba z trouby.
5. Doplňkové aktivity
Na naší školce se mi líbí, že má do programu zařazeno spoustu doplňkových aktivit. Během školního roku často chodí na celé dopoledne do lesa, kam je mohou doprovázet i rodiče, pokud mají čas. Jednou týdně chodí cvičit do školní tělocvičny a předškolní děti také navštěvují školní knihovnu.
Aby byl článek vyvážený, jsou samozřejmě i věci, které se mi tak úplně nepozdávají, ale se kterými se člověk musí smířit.
5 věcí, které mě štvou na švýcarské školce
1. Nástup do školky
Co považuju ne tak úplně šťastné (ok, na svém blogu si můžu dovolit být trošku nekorektní – takže co mě pěkně štve) je to, že děti začínají školku až 2 roky před začátkem školní docházky tj. ve 4 letech. Některé i skoro v 5, když se narodilo ve druhé polovině roku. Což je třeba případ naší nejmladší, která by už teď nastupovala do české školky, ale tady musí ještě dva roky počkat. Dva roky, chápete? Samozřejmě existuje alternativa. Pokud bych ji chtěla umístit do vzdělávacího zařízení dřív (a to klidně už od 4 měsíců, protože mateřská je ve Švýcarsku pouze 16 týdnů), tak za to zaplatím docela hodně peněz. Tato předškolní zařízení jsou totiž obdobou českých soukromých školek a jeslí. A přednostní umístění zde mají děti pracujících rodičů.
2. Provozní doba školky – rozvrh hodin
Dva roky školky patří ve Švýcarsku už do prvního stupně vzdělávání. To je důvod, proč už ve školce existuje rozvrh hodin, který se vlastně rovná provozní době školky. Kdo byl v české školce zvyklý na otevírací dobu 6:30 až 17:00 (a ještě remcal, že není otevřena do půl 6), tak tady hezky spadne z obláčku na zem. Ve Švýcarsku školka začíná po osmé hodině a končí před dvanáctou. Některá školka začíná v 8:05, jiná v 8:20, ale obecně dopolední “výuka” trvá 3,5hodiny. Pak se jde hezky na oběd domů a odpolední rozvrh (1x týdně) začíná ve 13:30 a trvá do 15:15 (opět jak kde). Navíc děti, které jsou ve školce teprve první rok, mívají většinou ve středu volno. A některý den v týdnu jen to odpolední “vyučování”. Což je z hlediska skloubení “work-life” balance docela oříšek. Hodně maminek tudíž zůstává s dětmi doma, anebo pracují na minimální úvazek. U nás platí ta první varianta, ale řeknu vám, už mě někdy nebaví pořád obhajovat své rozhodnutí zůstat doma s dětmi.
3. Ve školce nejsou obědy
Možná se ptáte, co dělají děti v tom volném čase mezi zhruba dvanáctou a půl druhou, než jdou na odpolední „vyučování“? Jdou domů! Obědy totiž ve školce nejsou. Je tady sice možnost zaplatit si takzvanou Tagesschule, což je něco jako družina. Tam děti dostanou oběd a zůstávají, dokud si je rodiče odpoledne nevyzvednou. Ale většina jde prostě na oběd domů.
4. Děti chodí ven za každého počasí
Děti ve školce musí dostat denní dávku čerstvého vzduchu, takže jsou na zahradě, ať venku praží slunce, fičí, prší, sněží…Nechápejte mě špatně, naše děti nejsou z cukru a pár kapek vody jim rozhodně neuškodí, ale někdy si říkám, že co už je moc, to už je příliš. Teď si vezměte, že dítě ve dvanáct přijde domů na oběd zmáčené a zablácené (protože kdo by se oběžoval s pláštěnkou a i do těch super bot se někdy voda dostane) a vy ho máte za hodinu a půl vypravit na odpolední vyučování. Nejlépe v čistém a suchém oblečení a obutí.
5. Děti se do třídy nepřevlékají.
Možná vám to přijde jako maličkost, ale když vezmu to, že zdejším nejoblíbenějším chlapeckým oblečením jsou rifle, tak mi to přijde jako oblečení na hraní dost nepohodlné. Navíc tady rodiče nechodí s dětmi do šatny a nepomáhají jim s oblékáním, jak to známe z Česka. Takže pokud se dítko rozhodne jít do třídy v oteplovačkách, ve kterých v zimě do školky přišlo, tak si v těch oteplovačkách bude ve třídě hrát, než půjde na zahradu. 
Jak sami vidíte, všude je chleba o dvou kůrkách (nebo každá mince má dvě strany). Nechci porovnávat, jestli švýcarský systém je lepší nebo horší než ten český, protože každý má svá pozitiva i negativa. Jen jsem chtěla ukázat, že nic není tak růžové, jak se to z dálky na první pohled může zdát. Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší a mně nezbývá než doufat, že švýcarský předškolní systém zanechá v našich dětech dobré stopy.
A jaký je váš názor na český nebo švýcarský předškolní systém? Napište mi do komentářů!
A pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
13 komentářů. Nechte nové
Ahoj, moc děkuji za článek! Mám zatím pouze roční dítě, ale přesně toto jsou informace, které potřebuji. Samozřejmě jste mi potvrdila to, co jsem už tak nějak slyšela či tušila. Já osobně se se švýcarským předškolním a školním systémem nemůžu ztotožnit. Žijí s námi ještě dvě starší děti od přítele, 4 a 6 třída a každý den je mit ze školy doma na oběd, vařit jim, přesně ve 12 hod mit kazdy den nachystané jídlo, to už mě opravdu za ty 3 roky co tu jsem unavuje! Pokud nechci navarit v pondělí hrnec jídla, které se bude jít na oběd a večeri až do středy, tak si tu připadám opravdu jako kuchařka. Dle mého obědy ve školních jídelnach byly i do určité míry jistý druh socializace. Švýcarsko je absolutně asocialni stát a kdo si myslí, že se tu máme jak prasata v zite, mýlí se. Jedinci možná, ale pro rodiny tato země moc přívětivá není…velice se mi líbila Vaše věta, že nemáte sílu neustále obhajovat to, proč zůstávate s dětmi doma… Díky za vaše články! ?
Ahoj Ivano! Ano, musím přiznat, že vaření nikdy nepatřilo k mým oblíbeným činnostem a tady jsem doslova jeho otrokem :/ Teším se na každý den, kdy se nemusím touto činností zabývat. Taky už se velice těším, až děti budou samostatnější a proniknou do tajů kuchyně a třeba na víkend uvaří 😉 Je pravda, že školní kuchyně má něco do sebe, správně jste to vystihla s tou socializací. Zdravím, Hanka
S pozitivy souhlasim, ale zminena negativa mi jako negativa neprihdou. Take se lisi skolka od skolky. Kdyz to vezmu poporade 1) nastup je sice az ve 4 letech, ale povinne! Uz zadne ježdění na dovcu, kdy se nam zachce. Od ted se cely rodinny zivot ridi skolnimi prazdninami. A ze jich je. Bez babicek to pokryt je narocne. 2) souhlas. Clovek, který je do ted zvykly mit dite cely den v jeslich, narazi. Pokud nechce platit druzinu. 3) to hazu do stejneho pytle s predchozim bodem. V prvnim roce, kdyz ma jen dopo skolku a stejne musim pokryt odpoledne, neni problem udelat obed. Dalsi rok budem obedy platit. 4) kdyz bylo v unoru jo zima, tak nesly do lesa. Deti tu chodi vetsinou v celonepromokavych oblecenich a gumaky. Tohle zatim ok. 5). Dcera si v zime svlekne svrchni kalhoty a je pak jen v elastacich. Taky nechapu, ze jsou deti treba v dzinach.
Ano, Michalo, vzhledem k tomu, že školka se už počítá do povinné školní docházky, člověk si už musí zvykat na přísnější režim. S tím jsme naštěstí problém nikdy neměli, protože škola/školka dává k dispozici volné půldny, do kterých se nám případně podařilo vejít, když bylo potřeba. Jinak moc děkuji za vaše postřehy! 🙂
Zajímavý článek. Já si to sama nedovedla dřív představit, ale teď po téměř dvou letech školky jen si zvykla.
Ta povinná školní docházka mi přijde rozumná, protože už tady se děti učí chodit pravidelnosti, i do práce se musí chodit pravidelně a ne kdy se nám zachce.
Prevlekani – klidně pošlu syna v teplácích, v zimě oteplovacky a pevně věřím, že kdyby se neprevlekl, tak jej učitelka upozorní.
Vaření na poledne, máme ten „luxus“ že muž chodí každý den k obědu domů, takže jíme všichni společně. Ovšem až bude syn přes poledne chodit na oběd domů, tak se akorát nají a bude muset zas jít, protože školu má dál než školku.
Jj mám to úplně stejně. Dost jsem se bála tý nesvobody, před školkou jsem dost jezdila do Čech na delší dobu, ale naštěstí mají spoustu prázdnin i přes rok, což mi přijde taky mnohem lepší než v Čechách, člověk může jet třeba někam k moři bez spousty lidí a vedra. A taky syn občas jde v teplákách, občas v kalhotech, v zimě mu dávám prostě buď teplejší kalhoty a nebo na obyčejné oteplováky nebo zateplený nepromokavý. Navíc v tý naší nesmí chodit v blátě a dešti ani na trávu, takže zablácení domu nechodí (což by mi teda asi ani nevadilo). A manžel taky jezdí domu na jídlo a jíme všichni.
Ve Švýcarsku mne překvapilo, kolik předškolních dětí nosí na krku řetízek – často zlatý. Holčičky docela běžně, u chlapečků to také není vyjímečné. To můžou nosit i do školky?
Přiznám se, těch řetízků jsem si tolik nevšimla. Mě zase překvapilo, kolik chlapečků (i školkových) má náušnici :O
Vas Blog se mi velmi libi a ty positiva a negativa jste postrehla uplne perfektne. Ja bych uz snad jen dodala to, ze svycarske deti si neumi ani v 5 letech nos vysmrkat a chodi stale se svickou u nosu. A nejhorsi na tom je ze je ucitelka ani nenaoomene. To mi vadi snad ze vseho nejvic a na to si snad nikdy nezvyknu. Mimo to i ta povinna dochazka ve skolce je prehnana. Kvuli 3,5 hodinam vam vyhrozuji soudem a 5000 fr. pokutou kdyz dite neprijde do skolky a zjisti se ze je zdrave a vy jste treba jen chteli odletet o den drive na dovolenou, protoze by jste mohli usetrit za letenku. Ne presto vlak nejede. Oni to nepovoli. Ja uz tu ziji pres 20 let a ceskou skolku znam uz jen od sestry, ale i to ze se tu skoly nezamykaji taky snad nikdy nepochopim. Tady se proste reaguje vzdy az kdyz se neco stane a to bohuzel v nekterych pripadech je treba uz pozde. Drzim vam palce!
Ano, ta laxnost mi přijde trošku „zu viel“. Máš svíčku u nosu? Tvůj problém. Ty se musíš rozhodnout, jak ho chceš řešit! Nemáš s tím problém? OK, já taky ne!
Trošku přitažené za vlasy, ale to je zase ten jejich důraz na vlastní rozhodování. S tím se člověk musí smířit. Stejně jako s dudlíky a plenami u čtyřletých (i pětiletých).