Hokejový zápas mezi HC Davos a SCL Tigers před pár minutami začal. Pětky hráčů se v půlminutových intervalech střídají na ledě, v krátkých pauzách mezi chorály fanoušků je slyšet, jak ostré nože bruslí zasekávají o led a lopatky hokejek hráčů se sráží v soubojích o kotouč. Petr Prášek je lokty zapřený o mantinel hned vedle hráčů, v obličeji se mu nehne ani sval a se stoickým klidem sleduje dění na ledě. O čem asi přemýšlí český masér, který od roku 2017 působí u švýcarského hokejového týmu HC Davos?
Předpokládám, že tuto otázku dostáváte často, ale pro ty, kteří o vás nic nevědí, mohl byste popsat, jak jste se dostal k práci maséra v klubu HC Davos?
K práci maséra HC Davos jsem se dostal náhodou. Tehdejší šéf klubu Arno Del Curto sháněl posilu do realizačního týmu a kontaktoval šéfékaře Red Bull Markuse Kleina, a ten doporučil mě na tuto pozici. Byl jsem tady na měsíční zkoušce a pak uz jsem zde zůstal. S Arnem del Curtem, který je ve Švýcarsku legendou, mě pojil velice přátelský až nadstandartní vztah. Bohužel Arno v klubu po 22 letech skončil a momentálně to vypadá, že po této pro Davos nepodařené sezoně bude muset mé angažmá v klubu skončit taky.
Bylo to tak, že jste byl ve správnou dobu na správném místě, resp. věděli o vás ti správní lidé?
Ano, je důležité být ve správnou dobu na správném místě. Ale beru to tak, že když se jedny dveře zavřou, druhé se otevřou. Byl jsme smutný, když jsem končil u hokejistů Budějovic, a přišla nabídka k fotbalové reprezentaci, pak k fotbalistům Sparty, Bayernu Mnichov, rozhodčím UEFA. Takže každý můj konec mě vždy posunul dál. Proto doufám, že i můj konec v Davosu mě může posunout někam dál. Třeba i díky tomuto článku mě někdo osloví. Řídím se v životě heslem, že vše zlé je k něčemu dobré. Třeba to bude platit i tentokrát.
Co jste věděl o Švýcarsku, než jste se sem přestěhoval? Co se vám jako první vybavilo?
O Švýcarsku jsem věděl, že je to hornatý stát se spoustou jezer, nádhernou přírodou a navíc jeden z nejvíc ekonomicky rozvinutých států světa. Není bez zajímavosti, že můj kmotr žije taky ve Švýcarsku, ve Stansstadu.
Je něco, co vás po přestěhování do Švýcarska překvapilo? Ať už příjemně nebo nepříjemně?
Po přestěhování do Švýcarska jsem měl jen pozitivní zkušenosti, ať už s bydlením nebo s úřady. Nemůžu si skutečně v tomto ohledu na nic stěžovat.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Můj typický pracovní den vypadá tak, že kolem osmé hodiny ráno musím být na stadioně. Připravuji pitný režim pro všechny hráče. Ti jdou před tréninkem ke mně na masáž a protažení. Během tréninku, co jsou kluci na ledě, chystám rehabilitační linku: saunu, infra saunu, vířivky, ochlazovací bazén atd. Tam jdou hráči po tréninku a potom znovu masíruji. Pak maji kluci oběd a odpočinek. Odpoledne si vždy chystám věci na další den. V případě, že jsou zápasy, je můj pracovní režim daleko náročnější. Zápasy bývají většinou od 19.45, takže končí kolem desáté hodiny večer. Pak opět následují masáže a rehabilitace. Takže po domácích zápasech se dostanu domů okolo druhé hodiny ráno. A při těch venkovních okolo páté ranní. Pokud jedeme daleko, třeba do Ženevy nebo Lausanne, tak ještě později.
Co děláte nejraději ve svém volném čase?
Moc volného času nemám, ale pokud mám, tak velmi rád cestuji. A v zimě lyžuji, na což jsou v Davosu ideální podmínky.
Pro ženy je to většinou jejich kadeřník, který je pro ně jakýmsi psychologem. Jak je to ve sportu? Musí být masér také trochu psycholog? Svěřují se mu hráči?
Určitě musíte být i trošku psycholog a taková chůva. Kluci se mi svěřují skutečně se vším a pomáham jim řešit i různé životní problémy. Je samotné překvapilo, kolik mám jako cizinec známých, a jak jim dokážu pomoct. A musím říct, že se všema klukama mam nádherný vztah.
Jaký je rozdíl ve svalovém zatížení fotbalistů a hokejistů?
Fotbal i hokej jsou jiné sporty, zátěž je jiná. U fotbalu jsou víc zatížené jiné svaly a u hokeje taky jiné. Navíc fotbal je více o vytrvalosti. Tam musíte běhat devadesát minut. Hokej je zase víc o rychlosti, jste na ledě maximálně třicet vteřin, a pak jdete střídat.
Také se říká, že hokejisté jsou tvrdší chlapi než fotbalisté – potvrdíte to, nebo to nelze srovnávat?
Určite jsou hokejisté mnohem víc odolnější a tvrdší než fotbalisté. Kolik srážek a hitů ustojí, to se nedá s fotbalem srovnat. Třeba na posledním mistrovství světa ve fotbale se Neymara jen někdo dotknul, a musela pro něj přijet div ne sanitka.
Ve švýcarské hokejové lize moc hráčů z Česka není. Měl jste radost, když do HC Davos nastoupil Tomáš Kundrátek?
Z příchodu Tomáše Kundrátka jsem měl velkou radost hned jsme si i lidsky sedli. Tomáš je skvělý parťák a navíc si konečně s někým promluvím i česky.
Liší se atmosféra v kabině českého a švýcarského týmu? Jsou zde poznat kulturní rozdíly? Nebo jsou sportovci (chlapi) všude stejní? 🙂
Atmosféra v kabině se liší. Musím říct, že v Česku je více srandy a víc spolu kluci táhnou i mimo led. Chodí třeba i na pivo, dělá se sranda. To ve švýcarské kabině postrádám. Takovou tu českou soudržnost. Neříkám, že jsou to špatní kluci, ale každý si hlídá ten svůj píseček.
Jako mámu dvou malých hokejistů, kteří jsou stále ještě ve vývinu, by mě samozřejmě zajímalo, jak správně “pečovat” o jejich tělo. Jak by měli po trénincích a zápasech regenerovat, aby sportovní zátěž do budoucna nenapáchala na jejich fyziologii škody.
Pokud jsou kluci malí a nemají nějakou extrémní zátěž, tak nějakou speciální rehabilitaci nepotřebují. Stačí jen protahování, případně nějaké gymnastické cviky, aby nedocházelo ke zkrácení svalstva.
Podporoval byste své děti na cestě k profesionálnimu sportu, nebo byste byl raději, aby sport byl jejich koníčkem?
Pokud bych měl děti, tak bych chtěl, aby byl sport hlavně jejich koníčkem a byly zdravé. Pokud by něco dělaly profesionálně, tak by to bylo jen plus. Bohužel dnes spousta rodičů hlavně v Česku za tím vidí i finanční zisk. Myslí si, že mají doma Jágra nebo Nedvěda, ale většinou to je jen přání rodičů. Cokoliv dítě dělá, tak to musí dělat rádo, a ne z donucení.
Máte nějaké profesní, nebo osobní cíle, kterých byste chtěl dosáhnout?
Můj cíl jako věřícího člověka je konat tady na Zemi dobro a pomáhat v rámci svých možností těm lidem, co to potřebují. Samozřejmě, že cíle mám, ale jak se říká, světská sláva polní tráva. Řeknu to takhle: chceš-li Boha pobavit, tak mu vyprávěj o svých plánech.
Petr Prášek působí od roku 2017 u švýcarského hokejového týmu HC Davos jako masér/fyzioterapeut. Dříve působil v HC Mountfield České Budějovice, ale také jako masér českého fotbalového národního týmu do 19 let, který na EURU U19 získal stříbrné medaile. Jeho rukama prošli jak dorostenci Bayernu Mnichov, tak i holandská princezna.
