Těchto 5 jednoduchých pravidel mi pomohlo s učením němčiny. Kéž bych o nich věděla dřív!

Když se v jednatřiceti přestěhujete do jiné země, a umíte říct maximálně „Guten Tag“ a napočítat do deseti, nezbývá vám nic jiného, než rychle zasednout do lavic jazykové školy a začít se učit pěkně od píky. Jenže každý kurz je jiný, každý lektor učí jinak a někdy se může zdát, že to vstřebávání jazyka nejde tak, jak jste si mysleli, že půjde.

Učení jazyka u dospělých je úplně jiné než u dětí. O tom, jak se děti dokáží naučit cizí jazyk jste si na blogu už mohli přečíst. U (většiny) dospělých to ale nejde tak lehce a intuitivně, jako u dětí. Na blogu už jste si mohli přečíst 5 způsobů, jak se učit cizí jazky. Samozřejmě pokud jste jazyku vystaveni denodenně, jde učení mnohem rychleji. Těm ostatním nezbývá, než se spoustu věcí učit nazpamět, hledat logiku a snažit se připodobnit nový jazyk mateřské nebo jiné řeči (pokud to jde).

Nejsem žádný jazykový lektor, takže nečekejte přesný výklad gramatických pravidel němčiny. Nicméně snažila jsem se dát dohromady pět pravidel, která vám mohou v začátcích učení němčiny hodně pomoci. Ano, bude potřeba se pár věcí naučit nazpaměť, ale věřte mi, jsou to věci, které se vám opravdu budou hodit!

1. Členy der, die, das

Když máte cizí jazyk na úrovni A2, leckdo vám odpustí to, že si pletete (anebo nepoužíváte) členy der, die, das u podstatných jmen. Jakmile ale začne vaše jazyková úroveň stoupat, měli byste s jejich správným používáním začít (nebo se o to aspoň pokusit). Mně velmi pomohl tento list, ve kterém je vysvětleno, že pomůckou pro určování členu je přípona podstatných jmen. V 90% případech toto určení sedí. Ale nezbývá, než se tuto pomůcku naučit nazpaměť.

2. Členy der, die, das u složených slov

Němčina je plná složených slov. Tak schválně: Toilletenbürstenbenutzungsanweisung (obrázek k tomu radši dávat nebudu, útlocitným povahám by mohl vadit, ale snad rozklíčujete, o jaké slovo se jedná 🙂 ).

Když se před vámi takové slovo objeví, můžou se vám zježit všechny vlasy na hlavě. Jímá vás hrůza, že byste se měli pokusit jej měli nahlas přečíst. Anebo k němu přiřadit člen. Nemusíte ale zoufat. Každé takové slovo se dá hezky logicky rozložit.

Jako tohle: Toilleten-Bürsten-Benutzungs-Anweisung. A určit jeho člen je pak už hodně jednoduché. Pokud se budete řídit pravidlem, že člen se určuje podle posledního slova.

A pak už se stačí řídit pravidlem č.1 – u uvedeného příkladu je posledním slovem Weisung (tedy návod, pokyn). Končí příponou -ung, tudíž je ženského rodu a člen je tedy die. Jak prosté, že? 😉

3. Sloveso je vždy na druhém místě!

Nechci dopodrobna rozebírat pořádek slov ve větě, ale určitě vám hodně pomůže pravidlo, že sloveso v oznamovací větě je vždy na druhém místě.

Dobře je to patrné na těchto příkladech jednoduchých oznamovací vět:

Ich komme aus Tschechien.

Er ist in der Schule.

Na prvním místě nemusí být vždy podmět. Může tam být i časové určení:

Im Sommer schwimme ich gerne.

Anebo i vedlejší věta:

Wenn ich morgen Zeit habe, komme ich zu dir.

To samé platí i u otevřených otázek:

Woher kommst du?

Poznámka pro pokročilé: ve vedlejší větě je sloveso vždy na konci.

4. Kde vs. kam?

Na rozdíl od češtiny má němčina jen 4 pády! Nominativ, genitiv, dativ a akuzativ! Jupí! Jenže má to ale háček. Čím méně pádů, tím více pravidel se němčina snaží nacpat do jejich používání. Důležité je si zapamatovat, že při určení místa se u dativu ptáte KDE? A u akuzativu se ptáte KAM?

Toto pravidlo vám hodně pomůže, když začnete bojovat s tzv. Wächselpräpositionen. Tedy předložkami, které většinou určují místo a které lze použít jak s dativem, tak akuzativem. A podle toho se mění člen podstatného jména (takže z „obyčejného“ die se v dativu stane „der“ a tak podobně).

Opět nezbývá, než se tyto předložky naučit zpaměti. A všimněte si rozdílu:

Ich bin in der Bäckerei.- Jsem v pekárně. – KDE jsem? – Dativ

Ich gehe in die Bäckerei. – Jdu do pekárny. – KAM jdu? – Akuzativ.

5. Reakce a odpovědi

Vzpomínám si, jak mi bylo trapně, když vedle mě na kurzu nějaká „spolužačka“ kýchla, a já nevěděla, jak reagovat. V češtině bych řekla „na zdraví“ nebo „zdravíčko“, ale v němčině? To se říká Gesundheit! Na takové rychlé reakce vás žádná učebnice nepřipraví.

Nebo vám někdo něco vypráví, ale vy jste ze sebe schopní vymáčknout jen „Hmm“ nebo „aha“ a pomoci si zvednutým obočím nebo jinou mimikou v obličejí, abyste vyjádřili aspoň nějakou emoci.

Co tak se „do foroty“ naučit pár dalších výrazů?

Sicher nebo Klar – jistě, jasně, určitě

Wirklich? – Opravdu?

Wahnsinn! – Nesmysl! Neuvěřitelné!

Spinnst du? – Blázníš? Děláš si legraci? (OK, výraz je spíš v rovině „No to si ze mě děláš p*del?“, takže opatrně s jeho používáním 😉 )

Meinst du das ernst? Das kann nicht Wahr sein! – Myslíš to vážně? To nemůže být pravda!

A na závěr libůstka pro ty, co někdy budou vystaveni bernskému dialektu, bärndütsch. Reakce ve stylu: „No nepovidej, to jako fakt?“ je krásné „äuä“ Jen si to zkuste říct nahlas 🙂

Jak jsem psala v úvodu, nejsem žádná studovaná lektorka němčiny. Němčinu se stále učím „za pochodu“. Někdy se cítím jako idiot, protože pořád nejsem na takové úrovni, na jaké bych si přála být. Ale pak si uvědomím, že jsou na tom lidi ještě hůř! Třeba cizinci, co se rozhodli naučit se česky 😀

Doufám, že vám tento můj souhrn pomůže, abyste se němčiny přestali bát a učili se ji (pokud možno 🙂 ) rádi.

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!