Na začátku srpna se nám vždy s příchodem nového školního roku a fotbalové a hokejové sezóny začíná nebezpečně plnit kalendář: tréninky, zápasy a turnaje manžela a synů, do toho moje běhání …a najednou je kalendář plný na tři měsíce dopředu. Volné víkendové dny aby člověk hledal lupou. Když takové dny najdu, označuju je v kalendáři zvýrazňovačem a vykřičníky. A v duchu se pak modlím, aby vyšlo počasí a my mohli vyrazit někam ven.
V poslední prázdninový den (ano, dětem tady končí letní prázdniny v polovině srpna) jsem nechtěla vyrážet na výlet někam daleko. Na otázku mého muže: „A kam chceš jet, vždyť už tady v okolí je docela málo míst, kde jsme ještě nebyli?“, jsem hned měla připravenou odpověď: „Ještě jsme nebyli na Mooseggu!“. To je kopec nedaleko Langnau v Ementálu, odkud jsou nádherné výhledy do okolí (jak jinak 🙂 ).
Výchozí bod: Signau
Městečko Signau se nachází asi 26 kilometrů východně od Bernu. Dostanete se sem snadno jak autem, tak i vlakem. Parkoviště je přímo u vlakového nádraží (parkovné 4 franky na celý den).
Od nádraží jsme se vydali směrem do vesnice, minuli restauraci Gasthof zum Bären a začali stoupat k místnímu kostelíku. Za kostelem už stezka vedla strmě nahoru do lesa.
Naštěstí děti neměly ani čas remcat, že je to do kopce, protože kolem cestičky byly doslova ostružinové plantáže. Bála jsem se, že se zasekneme tady a dál už se nedostaneme. A to nás ještě čekaly skoro 4 kilometry stoupání. Když jsme se nabažili ostružin, pokračovali jsme dál lesem.
Co chvíli se nám v prolukách mezi stromy otevřely nádherné výhledy. Od Stockornu přes Neiesen, masiv Jungfrau, až tam, kde v dálce tušíte Pilatus. Při takovýchto „kochacích“ zastávkách jsme nabrali síly a vyrazili opět dál a výš.
Blaseflue
Asi po hodině a půl jsme dorazili k nejvyššímu bodu našeho výšlapu, na vyhlídku Blaseflue. Tady jsme si udělali pauzu na opékání špekáčků, pokochali se výhledy do Ementálu a pokračovali dál, teď už z kopce dolů.
Musím říct, že tento zhruba kilometrový úsek byl docela náročný, i když byl z kopce. Cesta vedla hodně přes kořeny a místy jsme museli naši nejmladší trošku poponést, protože přírodní „schody“ (aneb díry po vyvalených stromech) by její nožky nezvládly. Sami jsme museli dávat pozor, abychom neuklouzli na šutrech a nevypíchli si oči o větve místní vegetace.
Gasthof Waldhäusern
Bez ztráty kytičky jsme došli až k restauraci Waldhäusern. Náš původní plán dát si tady něco dobrého vzal za své, jelikož tady bylo v tom krásném letním odpoledni doslova narváno. A terasa s nádherným výhledem praskala ve švech.
A tak jsme pokračovali dál přes Moosegg. A výhledy jsme si užili taky, i když jsme museli snášet nesčetné dotazy dětí, kdy budou mít zmrzlinu (tu jsme si nakonec dali až skoro doma v našem oblíbeném Café Fischer v Ersigenu).
Shrnutí
- Trasa není vhodná pro kočárek.
- Po trase jsme narazili na 3 místa na opékání: jedno kousek za Ober Rainsberg, další přímo na vyhlídce Blaseflue
- Cesta vede z větší části lesem, z části po lesních stezkách, z části po asfaltu.
- Trasu jsem našla na stránkách Wandermagazin SCHWEIZ, kde je znázorněný i 3D profil.
