Lockdown týden #3: Co mi udělalo radost

Během třetího #lockdown týdne jsme se opět snažili dělat maximum pro to, aby byly věci v rámci možností co nejvíc v normálu. Hlavní je pro nás udržení režimu, tedy plynutí dne v určitém zavedeném rytmu. Abyste se ale nelekli: nemáme striktní režim ve stylu: 6:30 budíček a ranní hygiena, 6:45 snídaně atd. Ale snažíme se rozvrhnout den na dopolední a odpolední program a zahrnout do něj všechny aktivity, které si naplánujeme. Úkoly do školy a domácími pracemi počínaje, hraním, sportem a tvořením konče. Tak se nám také daří to, že se nám týden nerozplizne do jednolité hmoty, ale dokážeme si udržet přehled, co je za den, a hlavně kdy je pracovní den a kdy víkend. A co mi v minulém týdnu udělalo radost?

1. Změna času

Minulou neděli mě probudilo pravidelné vyzvánění kostelních zvonů v 7 hodin ráno. Jinak bylo v celém bytě ticho! V 7 hodin ráno? U nás docela nezvyklá věc! Jindy už jsou všichni vzhůru před půl sedmou, každý den, i o víkendu. Pěkně jsem si libovala, jak jsme ty děti na včerejším výšlapu pěkně utahali a oni teď nabírají spánkem síly. A mně dávají chvilku, abych si mohla ještě poležet v posteli a vzít do ruky knížku. Ve čtvrt na osm už jsem uslyšela za zdí vrzání postelí. A v 7:25 se otevřely dveře od pokojíčku a tři páry bosých nohou přeběhly do obýváku pustit si pohádky. A v tu chvíli mi to došlo! Žádné utahání a nedělní přispávání! On se měnil čas! A na děti to nemělo vůbec žádný vliv!

Tato změna času na letní by měla během „normálního“ školního roku neblahý vliv na ranní vstávání. Musela bych Dominika budit do školy v 6:25, ale vlastně by bylo teprve 5:25. Fuj! Ale teď, bez regulérního školního rozvrhu, není pro nás přizpůsobení se novému času tak nutné a necháváme mu volný průběh. Vůbec mi nevadí vstávat v 7 nebo klidně i před půl osmou. Když to jinak neublíží našemu dennímu rytmu, o kterém jsem psala výše.

I když si někdy říkám, jak se proboha přizpůsobíme režimu a vstávání, když bude mít Dominik opět 4x týdně školu od půl 8? To radši ani nechci vidět.

2. Cvičme v rytme

V pondělí se mi splnil sen a já se stala účinkující ve fitness videu 🙂 Moje kamarádka, ke které chodím se skupinkou dalších podobných nadšenkyň cvičit, se rozhodla pro ty, které teď s ohledem na stávající situaci zůstávají doma, ale chtěly by doma aspoň trochu hýbat, natočit videa s krátkými sestavami na protažení, posilování a strečink. A mě si přizvala ke spolupráci. A já jsem nadšeně kývla, protože kdy se vám v životě něco takového poštěstí? 😉

Nebojte, v pečlivě vydezinfikovaném prostředí jsme dodržely patřičný rozestup 😉 Práce na těchto videích nám vnukla další myšlenku, kterou když se podaří realizovat, bude to pecka! Tak nám držte palce!

3. Dominik & Harry Potter

Co dělat, když Dominik má do školy za úkol denně 20 minut číst a ještě o psát o tom, co ten den přečetl, ale on má všechny dětské knížky, co máme doma, přečtené (a znova je číst nechce) a během současného stavu jsou knihovny zavřené?

Napadlo mě, že bych mu mohla koupit nějakou elektronickou knihu a stáhnout mu ji do tabletu. Tak se strhla diskuse, co by to mělo být za knížku. Navrhla jsem mu, jestli by se nechtěl pustit do čtení knížek o Harrym Potterovi. Docela se proti mému návrhu ošíval, říkal mi, že ve školní knihovně knížky sice mají, ale jemu přijdou jednotlivé díly moc tlusté (no co si budeme povídat, ony jsou, že?). Ale nakonec souhlasil a já jsem mu koupila první díl – „Harry Potter a Kámen mudrců“. Začetl se…a strašně ho to baví! Prý že v té čtečce aspoň nevidí, jak je ta knížka tlustá 😀

Mám z toho radost! A velkou! Teda, ne, že já bych zrovna byla nějaký fanoušek Harryho Pottera, to vůbec ne. V době, kdy vypuklo šílenství kolem malého hrdiny z čarodějnické školy v Bradavicích, už jsem jaksi nebyla jako čtenář cílovou skupinou. Ale říkala jsem si, že Dominik je právě teď ve věku, kdy by ho to mohlo začít bavit. Ale přemluvit našeho Dominika, aby vyzkoušel něco nového? To je úkol pomalu nadlidský. On je totiž strašná konzerva (ehm, po kom to asi má? 😉 ). Nejradši by četl „Deník malého poseroutky“ a „Die Drei ???“ a další nové série pořád dokola, než aby vyzkoušel něco nového. A právě proto jsem ráda, že se rozhodl to vyzkoušet a že ho to baví.

4. Tvaroh na strouhání

Jedním z výplodů našeho „nového normálního stavu“ je i tvoření jídelníčku. A při sestavování jídelníčku na minulý týden si kluci vzpomněli, jak měli na lyžovačce v Rakousku ty vynikající velké knedlíky s meruňkami a jestli bych je taky nemohla udělat. Nu což, před nedávnem jsem je viděla v Lidlu, není problém koupit. Ale já mám kynuté knedlíky nejradši se strouhaným tvarohem. A ten tady neseženu. Co teď? Vzpomněla jsem si na nedávný komentář k mému příspěvku na Facebooku, který měl být přípravou na nový článek. Takže šup, najít ten správný komentář a jdu na to! To byly ale nervy! Poznám, že se mi to začne zdrcávat? Ztuhne to vůbec? No přinejhorším to zachrání mák, co byl přiložen v balení knedlíků.
Ale nakonec se dílo podařilo! Strouhaný tvaroh se mi povedl!!!

5. Dárek za dveřmi

V sobotu odpoledne jsme našli za dveřmi našeho bytu malý, milý a vtipný dárek. Krásné gesto, které mě rozbrečelo. Protože si člověk uvědomí, jaké má skvělé přátele, kteří na něj i v této divné době nezapomínají.

A co udělalo radost tento týden vám? Napište mi! Těším se na vaše komentáře!

A pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.