Lockdown týden #5: Co mi udělalo radost

Je to strašně zvláštní, ale přijde mi, že tento týden uběhl nějak rychleji, než ten předchozí. Chtěla bych si namlouvat, že to bylo tím, že byl týden zkrácený Velikonočním pondělím, ale nevím, jestli je to kvůli tomu. Vždyť v této situaci to pro nás byl den jako každý jiný. Jen s tím rozdílem, že nás s Kájou ráno mužská část osazenstva vymrskala, ale jinak se nic zvláštního neudálo (co asi taky?).

A co mi tento týden udělalo radost?

1. Děti se ode mě nechaly ostříhat

Když jsem se asi před čtrnácti dny kluků ptala, jestli by nechtěli ostříhat, tak zarputile kroutili hlavami a tvrdili, že ne. O to větší bylo moje překvapení, když se Dominik o minulém víkendu nesměle zeptal, jestli bych ho neostříhala. No jasně, že jo! Akorát jsme se k tomu dostali až na Velikonoční pondělí. Počasí bylo perfektní, a tak jsme akci „Kadeřnictví“ přesunuli na balkón (k velkému pobavení sousedů nad námi 🙂 ). Ač to tak z fotek nevypadá, šlo to hladce a ani ne za hodinku byli všichni tři jako vyměnění (a taky je snad patrné, že jsem je nevzala strojkem, ale pěkně jsem si nůžkami pohrála s každým jejich pramínkem 😉 )

2. Heslo „Salát“

„Máme ještě salát?“

Jak již víte z Facebooku, tato otázka našeho Dominika mě v úterý naprosto vykolejila. A zároveň udělala strašnou radost. Protože našemu Dominikovi (vlastně všem třem dětem), musím rajče nebo papriku na talíř doslova vnutit, jinak si ji sám od sebe nevezme! A on chtěl salát! A ne čokoládu!! Přepište dějiny!!!

3. Vajco

Pamatujete si ještě tuto dětskou míčovou hru, kterou jsme hrávali jako děti s ostatními vrstevníky u baráku? Z nějakého záhadného důvodu si na ni vzpomněly i naši kluci a začali její hraní vyžadovat každý večer, když už se i tatínek uvolí odlepit se od počítače svého domácího „home office“ a jde ven. Když hrajeme celá rodina, je nás už slušná parta, a je to fakt sranda. Jestli budu na nějakou rodinnou karanténní aktivitu se slzou oku jednou vzpomínat, tak rozhodně na tuhle.

4. Plán uvolnění opatření

Ve čtvrtek jsem netrpělivě očekávala tiskovou konferenci vlády, na které jsme se měli dozvědět, jestli a kdy dojde k uvolnění daných opatření proti šíření koronaviru. A dočkali jsme se. Asi největší radost mi udělalo otevření kadeřnictví (chápejte, já sama sebe stříhat na balkóně nechci), i když si zatím nedokážu představit, jak to tam bude probíhat. Každopádně úplně největší radost mi udělalo, když mi z „mého“ kadeřnictví potvrdili termín UŽ na 5. května! Bála jsem se, jestli se tam do Vánoc vůbec dostanu… :O

5. Trpělivost dětí

Velkou radost mi dělá trpělivost našich dětí. Řekla bych, že právě děti jsou jednou z nejpostiženějších skupin celé této situace. Ani si nedokážu představit, jak jim musí chybět jejich kamarádi (i když to vyřešili psaním dopisů, jak jsem zmiňovala minule), tréninky, prostě režim, na který byly zvyklé.

Naši kluci mě až překvapili, že se sami od sebe chtějí věnovat aktivitám, nad kterými by jindy nejspíš ve svém věku ohrnuli nos, že je to pro mimina (korálkování) nebo nuda (pletení náramků). Ale jako by si uvědomovali, že každá minuta, kterou se dokážou smysluplně zabavit, má cenu zlata.