Za podzimním sluncem až na konec světa

Ne, nedělám si legraci, vážně jsme na našem posledním výletu zabrousili až na konec světa. I když teda původní plán byl úplně jiný. Původně jsem měla v plánu vyrazit k ikonické skalní stěně Creux du Van v kantonu Neuchâtel, jenže tento tip na výlet zhatil manželův hojící se natržený sval. A plán B zhatilo počasí, protože v nížinách se od rána držela taková mlha, že by se dala krájet, tak se musel odložit i výšlap soutěskou řeky Areuse. A tak jsem vymyslela plán C – výšlap nad moře mlhy do pohoří Jura nad Bielem.

Jak se tam dostat

Tento výlet zahrnuje dvě jízdy lanovkou a jednu jízdu vlakem. Start je v Bielu u lanovky Magglingenbahn. Ta je vzdálená asi 10 minut chůze (800m) od vlakového nádraží v Bielu. My jsme ovšem přijeli do Bielu autem a to nechali zaparkované na parkovišti v Seefelsweg přímo naproti stanici lanovky. Parkovné je 1,70CHF/hod, 3,40CHF/2 hod, každá další hodina 1,10CHF.

Jednosměrný lístek na lanovku Magglingenbahn stojí 7,40CHF, s Halb-Tax 3,70CHF. Lanovka jezdí každou čtvrthodinu. Po tom, co na tomto výšlapu ujdete asi 10,5km, dorazíte do Prêles, odkud vás další lanovka Vinifuni vezme dolů do Ligerz. Lanovka jezdí každou půlhodinu, vždy ve čtvrt a ve třičtvrtě. Zde stojí jednosměrná jízdenka 5,6CHF, s Halb-Tax 2,8CHF. V Ligerz nasednete na vlak do Bielu – vlakové nádraží se nachází hned naproti stanici lanovky a příjezd lanovky a odjezd vlaku na sebe navazují. Jízdenka stojí opět 7,40CHF, s Halb-Tax 3,70CHF.

Magglingen – středisko pro sportovní elitu

Jak jsme se dozvěděli, když jsme dorazili nahoru, Magglingen je obrovské sportovní středisko, které je nejen sídlem „Eidgenössischen Hochschule für Sport“, tréninkovým místem pro švýcarské olympioniky, ale je to také oblíbená rekreační oblast pro obyvatelstvo zdejšího regionu. A náš Dominik vám vzkazuje, že je tady super dráha pro triky na koloběžce 🙂

Notně jsme se zdrželi právě u sídla vysoké školy, odkud byl nádherný výhled na peřinu mraků v údolí a alpské vrcholky v dáli. A pak jsme podle rozcestníku vyrazili na konec světa.

Konec světa

Samozřejmě název nelze brát doslovně, nicméně cedule toto hlásá 🙂

Odsud se vydáte doleva ve směru na Lamboing do mírného kopce, až k Grillstelle Hohmatt. Trasa dál pokračuje střídavě lesem, po louce, přes pastviny – přesně tak jak to vidíte na fotkách.

Navíc se jde prakticky pořád rovně a víceméně pořád z mírného kopce, stále ve směru na Lamboing.

Až teprve když po zhruba 7,5 kilometrech vyjdete z lesa k asfaltové silnici a rozevře se před vámi výhled na Plateau de Diesse a Chasseral (viz foto výše), vydáte se po silnici doleva ve směru na Twannberg. Po cca 300 metrech zabočíte opět doprava do lesa ve směru na Prêles. Odsud už je to zhruba třičtvrtě hodiny ke stanici lanovky. Píšu „zhruba“, protože i když tady cesta vedla z kopce, museli jsme hodně zpomalit, protože pod napadaným listím byly kluzké kameny, na kterých nebylo radno uklouznout.

U restaurace Zünd jsme sešli dolů k potoku Twannbach, který jsme přes most přešli a začali se škrábat z údolí nahoru. Jako odměna za vynaloženou námahu bylo nahoře místo na opékání, kde jsme mohli oslavit našich 6 let ve Švýcarsku.

Finální úsek byl už ve vesnici Prêles, kterou jsme museli projít, abychom se dostali ke stanici lanovky. A i v tom mírném poklusu, abychom stihli odjezd a nemuseli další půlhodinu čekat, jsme se stihli kochat výhledy přes mlhovou peřinu.

Shrnutí

Trasa měří měří 10,2 km a nedoporučuji ji s kočárkem (v některých úsecích je jen úzká lesní stezka přes kořeny, také úsek od potoka Twannbach nahoru je hodně prudký)
3D mapu trasu najdete na stránce Tourenplaner od Wandermagazin SCHWEIZ