Pomalu s půlročním zpožděním pro vás mám článek o našem krátkém pobytu s rodinou a mými rodiči v okolí Benátek během podzimních prázdnin. Jak už jsem říkala v podcastu, měli jsme velké štěstí, že jsme se termínem pobytu „vmáčkli“ do období, než Itálie vyhlásila omezení příjezdu z Česka a Švýcarsko prohlásilo Benátky za rizikovou oblast.
Taky se na úvod přiznám – Benátky nikdy nestály úplně vysoko na mém seznamu míst, která bych chtěla navštívit. A to i přesto, že jsem na gymnáziu obdivovala, kolik slavných osobností z uměleckého světa patří mezi zdejší rodáky a tvořilo tady svá významná díla (namátkou jen Tizian, Tintoretto, Paolo Veronese, Antonio Vivaldi, Canaletto, Carlo Goldoni a další). Jenže mě vždycky od návštěvy odrazovaly neslavně proslulé davy turistů – protože Benátky jsou jednou z nejoblíbenějších turistických destinací na světě a ročně přilákají miliony návštěvníků.
Ale skutečnost naprosto předčila mé očekávání. Vůbec jsem nečekala, že se mi Benátky budou tak líbit, že budu doslova ohromena jejich krásou. Ano, bylo to i z velké části proto, že turistů byl v onom „osudném“ roce 2020 nejspíš jen zlomek oproti původním číslům (ale ani tak jich nebylo zrovna málo). A já jsem z Benátek překvapivě odjížděla s tím, že se sem ještě někdy chci vrátit, protože je tady ještě spousta míst, která jsme nestihli vidět a která bych chtěla prozkoumat.
POZNÁMKA NA ÚVOD: Neberte prosím tento článek jako podrobného průvodce, kde najdete úplně všechny praktické informace (i když několik užitečných tipů a potřebných webových stránek v článku najdete). Sama jsem náš itinerář skládala podle toho, co jsem si kde našla na Pinterestu a taky přiznávám, chtěli jsme vidět to „the best of“, protože když už tady přeci jednou jsme, tak chceme vidět, jak v reálu vypadá to, o čem se všude píše. A že jsme viděli a zažili i něco navíc, to byla jen příjemná třešnička na dortu.
Ubytování v okolí – Jesolo
Jako naši základnu jsme si vybrali menší hotel ve známé přímořské oblasti Lido di Jesolo, přímo v městečku Jesolo. Pro naše potřeby byl naprosto dostačující – byl totiž blízko pláže. Což na přelomu září a října nemusí být zase úplně takové terno, ale dětem takový detail jako teplota vody absolutně nevadila. Vždyť na pláži se dá dělat spousta věcí, nejen se koupat v moři.
Benátky – příjezd
Do Benátek se za normálních okolností (víte, co tím myslím, že 😉 ) dostanete letecky ze spousty evropských měst včetně Prahy. Z letiště Marco Polo se do centra Benátek dostanete buď autobusem Express Airport (levnější varianta) nebo sdíleným vodním taxi (dražší varianta).
Pokud do Benátek pojedete vlakem, vystoupíte na hlavním nádraží Santa Lucia (Stazione di Venezia Santa Lucia). Do centra města se dostanete vodním autobusem vaporetto (je to zastávka Ferrovia linky 2). Vaporetta slouží jako místní veřejná doprava.
Ani autem to není z Česka na dojezd taková dálka. Něco kolem devíti hodin – samozřejmě záleží, odkud vyrážíte. Nutno počítat s tím, že kromě české dálniční známky musíte mít i rakouskou a v Itálii na dálnici se vybírá mýtné (platí se hotově nebo platební kartou).
Jelikož se do centra Benátek autem nedostanete, jsou k dispozici velké parkovací domy Piazzale Roma Car Park a Garage San Marco (parkování na 24 hodin stojí hodně přes 20 euro). Další variantou je nechat auto na parkovišti v Punta Sabbioni, což je nejzápadnější okraj poloostrova vycházejícího z Lido di Jesolo. Celodenní parkování tady vyjde o hodně levněji (5-7 €). Do Benátek se pak vypravíte lodí. Tady nastoupíte na loď soukromé společnosti (my jsme využili Il Doge), která vás vezme přímo do Benátek, k molu č.28 nedaleko náměstí sv. Marka, odkud také vyráží zpátky do Punta Sabbioni. Pokud byste odsud jeli „běžnou“ linkovou lodí vaporetto (linka č.12) brali byste to oklikou přes ostrovy Murano a Burano.
Opatření před cestou
Před plánováním vaší cesty do Benátek nezapomeňte zkontrolovat nejnovější oficiální zprávy z oblasti (na stránkách Velvyslanectví České republiky v Itálii) a zkontrolovat, aby všechny případné zálohy zaplacené za letenky, ubytování a pronájem automobilů byly vratné.
Benátky křížem krážem
Benátky jsou město v severovýchodní oblasti Itálie, které se skládá ze stovek malých ostrovů v Jaderském moři, které jsou spojeny mosty a vytvářejí jedno velké soudržné město. V Benátkách najdete 417 mostů klenoucích se přes 150 kanálů.
Naši prohlídku města jsme začali na molu č. 28, kde nás „vyplivla“ naše loď a odsud jsme podél vody (resp. ve směru toku turistů), vyrazili k náměstí sv. Marka. Těsně předtím jsme se vyfotili u „Mostu vzdechů“ (Ponte dei Sospiri), což je krátký krytý most spojující Dóžecí palác s vězením za palácem. Asi v každém průvodci se dočtete, že je tak pojmenový proto, že tudy odsouzení vězni chodili po své poslední cestě na popravu, a říká se, že si povzdechli, když na poslední chvíli uviděli nádheru Benátek skrz malé okýnka mostu.
Náměstí svatého Marka nebo Piazza San Marco – největší otevřený prostor v Benátkách a je místem, kde se nacházejí nejnámější památky města: bazilika svatého Marka, Dóžecí palác (Palazzo Ducale) a zvonice San Marco Campanile. Dóžecí palác, postavený v roce 1340, je jednou z nejpozoruhodnějších budov v Itálii. Vstupenka do paláce stojí 20 euro.
Katedrála svatého Marka je považována za nejlepší směsici byzantské, románské a gotické architektury na světě. Jsou zde uloženy ostatky samotného svatého Marka a části katedrály lze navštívit zdarma (uvnitř však není dovoleno pořizovat žádné fotografie ani videa). Před katedrálou byla relativně dlouhá fronta a my jsme neměli zakoupený přednostní lístek „skip the line“ za 3 eura (pořídíte ho na oficiálních stránkách katedrály), takže jsme návštěvu oželeli a kochali se jen exteriéry (které jsou také neméně ohromující).
Na náměstí najdete ještě zvonici San Marco Campanile. Možná vás překvapí, že zvonice katedrály není její součástí. Dříve však bylo v architektuře (zejména té italské renesanční) zvykem, že věže s kostelním zvonem byly obvykle postavené vedle kostela nebo k němu těsně přiléhaly (příkladem budiž třeba známá šikmá věž v Pise nebo katedrála ve Florencii). Vstupné do Campanile stojí 8 euro a doporučuje se sem jít v době západu slunce.
Z náměstí svatého Marka jsme následovali nenápadné šipky, které ukazovaly směr k Ponte di Rialto. (tedy na šipkách bylo „per Rialto“). Přes malebný labyrint uliček jsme se dostali až k tomutu známému mostu, jednomu ze čtyř mostů, které se klenou přes Canal Grande. Jedná se o nejstarší most přes kanál (jeho stavba začala již v roce 1588, otevřen byl v roce 1591) a bezpochyby další ikonu Benátek.
V některých průvodcích jsem se dočetla, že krásný výhled na Ponte di Rialto a Canal Grande je ze střešní terasy přilehlého nákupního domu Fondaco dei Tedeschi. Ovšem jaksi zapomněli dodat, že se sem člověk sice zadarmo dostane a užije si úchvatný výhled na Benátky, ale musí si nejdřív v mobilní aplikaci rezerovat časový slot. A bohužel pro nás byl nejbližší volný až podvečer. Takže jsme si aspoň prolédli, jak to v takovém luxusním nákupáku vypadá 🙂
Po Ponde di Rialto jsme přešli na druhý břeh Canal Grande a vydali se spletí uliček k Ponte dell’Accademia. Cestou jsme narazili na úžasné stánky se zmrzlinou, úzké uličky, malebná náměstíčka, rodný dům Carla Goldoniho (toho, co napsal hru Sluha dvou pánů), univerzitu Ca’ Foscari, až jsme přišli ke kostelu Chiesa di San Barnaba,
Foto -josr- Díky tati 🙂
V něm se nachází Museo Leonardo da Vinci Exhibition. Leonardo da Vinci, jeden z největších géniů v historii, byl nejen malířem, sochařem, architektem a inženýrem, matematikem a anatomem, ale také hudebníkem, scénografem a vynálezcem. V expozici si můžete prohlédnout zajímavou kolekci jím navržených strojů (s podrobným vysvětlením jejich fungování), jsou zde vystaveny některé z nejdůležitějších Leonardových anatomických studií a reprodukce jeho nejznámějších obrazů (vstupné 8 euro, děti a studenti 5 euro).
Pak už jsme přišli k Ponte dell’Accademia. Architektonicky není tento most zase velkolepý jako Ponte Rialto, ale pohled z něj úžasný (možná ještě lepší než z Ponte Rialto), zejména na katedrálu Basilica di Santa Maria della Salute. Jak název mostu napovídá, v jeho blízkosti se nachází Gallerie dell’Accademia – nejvýznamnější a nejprestižnější umělecká galerie Benátek (tak sem určitě příště!).
Benátky po vodě
Možná je vám divné, že jsem dosud nezmínila nejznámější motiv „plovoucího města“ – a to gondoly. Gondoly jsou nádherné, romantické a velmi fotogenické, ale mohou být také drahé – cena je 80 EUR za 40 minut jízdy lodí.
Levnější alternativa? Už výše zmíněné vaporetto, které funguje jako vodní autobus. Několik linek křižuje celou oblast Benátek (jako na různé ostrovy), ale existují linky č. 1 a 2 brázdí Canal Grande. Jízdenky začínají na ceně 7,50 EUR za jednosměrnou jízdenku, přičemž 24hodinové a 48hodinové jízdenky nabízejí mnohem lepší hodnotu. Jízdenky si můžete koupit v automatech přímo na nástupišti, anebo online.
Alternativou ke gondole i vaporettu může být i traghetto. Traghetti fungují jako malé trajekty, které převážejí cestující z jedné strany velkého kanálu na druhou (mezi hlavním vlakovým nádražím a sv. Markem je 7 nástupních míst). Jsou o něco větší než gondoly (přepraví až 10 cestujících) a poznáte je taky podle toho, že mají dva veslaře: jeden stojí za cestujícími jako tradiční gondolier, druhý blíže k přídi. Lístek stojí 2 eura.
Pokud byste chtěli poznat Benátky z jiné perspektivy, mrkněte sem na Míšin blog: ITALSKÝ PRŮVODCE: BENÁTKY
Návštěva ostrovů Murano a Burano
Pokud máte v Benátkách víc času, než 1 den, rozhodně doporučuju návštěvu nedalekých ostrovů Murano a Burano. Burano je malý ostrov s vesele barevnými domy a je proslulý výrobou benátské krajky. Murano je zase ostrov, kde se vyrábí tradiční benátské sklo.
