Neuchâtel je město západně od Bernu na břehu stejnojmenného jezera, které se může pochlubit nejen tisíciletou historií, architekturou ve stylu Ludvíka XVI., ale i krásnými památkami z období Belle Époque. Na půvabu mu přidává i to, že mnoho z těchto velkolepých budov je postaveno z místního žlutého pískovce, což Neuchâtelu dodává punc odlišnosti od jiných švýcarských měst (třeba od výše zmíněného Bernu, ať nemusíme chodit pro příklad daleko). Mezi největší lákadla města patří dozajista jeho poloha na břehu jezera s výhledy daleko do Alp, ale také zdejší dominanty – kostel Collégiale a hrad na kopci nad jezerem.
Příjezd
Autem: Z Bernu to do Neuchâtelu trvá třičtvrtě hodiny. Jeďte po dálnici A1 ve směru na Neuchâtel, poté sjeďte na exitu 29 Murten/Fribourg/Neuchâtel. V centru města je několik parkovacích domů. My jsme zaparkovali v Parking du Port. Parkování na 3 hodiny stálo 6 franků.
Vlakem: Z Bernu do Neuchâtelu jezdí přímá linka S5. Cesta trvá 34 minut. Vlakové nádraží leží nad městem, pěšky je to do centra zhruba 12 minut.
Belle Époque ve městě
Na úvod malá historická vsuvka: Belle Époque (v překladu Krásná doba, krásné časy) je spojení označující období evropských dějin mezi lety 1890 a vypuknutím první světové války v roce 1914. Bylo to období technologického i vědeckého pokroku, ekonomických úspěchů, míru v politických vztazích, rozkvětu kultury ve Francii, Velké Británii nebo Rakousku-Uhersku. Byla to doba, kdy kulturní život dosáhl nebývalé úrovně – v umění panuje secese, impresionismus a moderna a je strašně in scházet se v kavárnách na širokých bulvárech, navštěvovat kabarety nebo jezdit si uklidnit nervy do přímořských lázní.
Na začátku 20. století Neuchâtel také zažíval „krásné časy“ spojené s vývojem města. Ve městě se můžete vydat na prohlídku inspirovanou těmito zlatými roky „Neuchâtel in the Belle Époque“, kdy se dostanete zpět v čase a objevíte, jak žili lidé v Neuchâtelu před sto lety. My jsme tyto prvky ve městě objevovali sami, ale v turistické kanceláři si také můžete domluvit komentovanou prohlídku, anebo se vydat na lov za pokladem: budete plnit různé úkoly, hledat nástěnné malby a dekorativní prvky inspirované Belle Époque. Více informací najdete tady.
První osoba, která přeplavala jezero
Prohlídka města
Prohlídku města jsme zahájili přímo v přístavu, příjezdového místa lodí brázdících všechna tři jezera – tedy nejen to , ale i Bielské a Murtenské (jo, zapomněla jsem zmínit, že celá oblast se právě kvůli těmto jezerům, která jsou v těsné blízkosti, jmenuje Jura 3 Lacs, německy 3 Seenland).
Pak jsme se vydali do nedaleké místní turistické kanceláře (ta sídlí v budově hlavní pošty na Place du Port). I když zde mimo sezónu bývá v neděli zavřeno, před kanceláří najdete stojany s mapami a průvodci. V jednom z nich byla krásně vytyčená trasa po významných památkách města, a tak jsme neváhali a vydali jsme se po ní.
Naše kroky poté zamířily po Fabourg du Lac a Rue de l’Orangerie až k Palais du Peyrou, velkolepé rezidenci ve stylu Ludvíka XVI. obklopené zahradami ve francouzském stylu. Palác byl postaven v letech 1765 až 1770 pro Pierra-Alexandre DuPeyroua, který byl blízkým přítelem Jeana-Jacquese Rousseaua, a po spisovatelově smrti nechal v Ženevě v roce 1788 vydat první úplné vydání jeho díla.
To, co na plánku vypadá jako zašmodrchaný uzel s čísly 7 – 11 je v podstatě spleť uliček vybíhající z náměstíčka Croix-du-Marché. Nás ale zaujala zajímavá ulička Rue de Chavannes (když u kašny La Fontaine de la Justice ze 16. století zabočíte doprava). Děti si ji s chutí vyběhly nahoru a pak seběhly dolů.
Zmíněné Croix-du-Marché by mělo ještě ještě úžasnější atmosféru, kdyby byly otevřené restaurace, jejichž stolky a židle se bezútěšně krčily v rozích náměstí.
Kolem věže s hodinami Tour de Diesse, která byla postavena v 10. století jako součást opevnění jsme se vydali po schodech ke hradu. Předtím jsme ale ještě omrkli Fontaine du Griffon. K té se váže historka, že v roce 1668 během návštěvy vévody Charlese-Paris d’Orléans a jeho bratra z ní během slavností namísto vody teklo víno proudem.
Pokud na návštěvu města vyrazíte s kočárkem, můžete zabočit doleva a schody obejít po Rue du Château.
Château
Hrad, jehož počátky sahají do 12. století, je jedním z vrcholů procházky městem. Z procházky po opevnění vedoucího kolem úpatí vnějších stěn získáte dobrý přehled o tom, jak je tato stavba mohutná.
Kostel Collégiale
Procházka po hradbách nás „vyplivla“ u kostela Collégiale, který je učebnicovým příkladem rané gotické architektury (věřte mi, maturovala jsem z dějin umění 🙂 ). Jako katolický kostel byl vysvěcen v roce 1276, ovšem pak přišla reformace a nyní je součástí protestantské farnosti.
Pak už jsme pokračovali zpátky směrem k jezeru, s krátkou zastávkou na náměstí Place de Halles, které zdobí architektura z doby Ludvíka XIV. (a fotku Maison des Halles jsem prostě musela mít 🙂 ). Na Quai Ostervald jsme si užili středomořské atmosféry a vyrazili směr domů s myšlenkou, že se sem určitě ještě vrátíme.
Maison des Halles 
Place Pury 
Quai Ostervald 
Mohlo by vás také zajímat
Před 3 lety jsme v Neuchâtelu navštívili jedinečné muzeum Laténium – největší archeologické muzeum ve Švýcarsku, které ve svých expozicích představuje více než 50 000 let regionální historie. Hlavní zaměření muzea a archeologického parku je věnováno nálezům z doby laténské.
