Tolikrát jsme projížděli kolem, ale nikdy nebyl čas se tady zastavit. Člověk jen profrčel po dálnici, povzdechl si: „tak snad někdy příště“, a jelo se dál. Ale tentokrát jsem si při naší krátké dovolené v Ticinu návštěvy Bellinzony vydupala (no tak dobře, zase tak dramatické to nebylo, jen jsem prostě řekla, že tentokrát bych ji už konečně chtěla mít na itineráři). A proč jsem vlastně na návštěvě Bellinzony tak trvala? Protože je toto město hlavním místem kantonu Ticino (to málokdo ví) a je díky svým třem středověkým hradům zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Příjezd:
Vlakem: Díky otevření Gotthardského úpatního tunelu se cesta vlakem do Bellinzony výrazně zkrátila. Například z Curychu trvá jízda přímým spojem (IC 2) 1 h 37 minut. Vlakové nádraží leží cca 500 metrů na severovýchod od Starého města.
Autem: pokud se do Bellinzony vydáte autem, jsou dvě nejčastější příjezdové cesty z německy hovořících částí Švýcarska přes Gotthardský tunel (ze směru od Bernu/Lucernu/Curychu) nebo San Bernardino (ze směru od Churu/St.Gallenu). Přímo v centru je několik placených parkovišť, například Autosilo Piazza del Sole, které má vynikající polohu pro objevování města.
Město
Již za časů Římanů byla Bellinzona pevností se strategickou polohou, kde kontrolovala alpské průsmyky (Novea, Lucomagno, Gottardo a San Bernardino). V polovině 13. století město koupil rod Visconti z Milána a nechali tady na kopci uprostřed údolí vystavět nový hrad na místě původního římského hraničního postu. Rod Rusconiů z Coma se zasloužil o postavení druhého hradu a rod Sforza o výstavbu třetího.
Castelgrande
Castelgrande je nejviditelnější ikona Bellinzony a asi nejpůsobivější z trojice středověkých pevností. Místo – tedy pahorek San Michele, na kterém dnešní hrad stojí -bylo osídleno již v dobách neolitu (5500 – 5000 př. Kr.). Dostanete se sem z náměstí Piazza del Sole v jehož západním rohu najdete výtah vybudovaný ve skále, který vás vyveze nahoru na horní terasu hradního opevnění. Vstup na pozemky hradu (nádvoří a Murata) jsou zdarma. Jinak se platí 10 franků za návštěvu věže a 5 franků za návštěvu muzea Museo Archeologico. Co se týká věží, tak ty jsou dominantou hradu – jsou dvě a říká se jim Bílá a Černá (Torre Bianca a Torre Nera), i když jsou obě postavené ze šedé žuly.
Nejpůsobivějším prvkem hradního komplexu je Murata, mohutná dvojitá hradební stěna, která v sobě skrývá klenutou chodbu.
Pokud se chcete vydat k druhému hradu, sejděte po schodech Scalinata San Michele. Těmi se dostanete na Piazza della Collegiata, kterému dominuje nádherný kostel Chiesa Collegiata dei SS Pietro i Stefano. Zvenku je rensanční, ale interiéry jsou barokní. Pokud holdujete baroknímu umění, anebo jste věřící, rozhodně doporučuji vejít dovnitř. Uvnitř se nesmí fotit, proto pro vás nemám z interiéru žádné fotky, ale ten je naprosto ohromující.
Castello di Montebello
Nenápadná šipka u schodů Chiesa Collegiata vás navede k dalšímu hradu. Ano, čekají vás opět schody. Pokud byste nechtěli/nemohli po schodech, můžete se ke hradu vyvézt autem – je tady bezplatné parkoviště Montebello Parking. A taky značka Grand Tour of Switzerland.
Pevnost ze 13. století je velmi působivá díky padacím mostům, hradebním zdem a malému muzeu (vstup do muzea 5 franků). Je odsud krásný pohled na město. Místo doporučuju i na piknik (který po zdolání schodů určitě přijde vhod) – ve výklencích z vnitřní strany hradeb jsou dokonce piknikové stoly.
Castello di Sasso Corbaro
Od Castello di Montebello je to ještě 3,5 km vzhůru ke Castello di Sasso Corbaro. Tento nejmenší z místních hradů byl postaven v 15. století rodem Sforzů jako posílení dvou již existujících pevností, a tak byl dokončen řetěz opevnění města. Je to docela náročné stoupání, takže pokud už byste byli unavení výšlapem ke Castello di Montebello, můžete se ke Castello di Sasso Corbaro dopravit autobusem (linka č.4), anebo přijet přímo pod hrad autem nebo turistickým vláčkem. Na malém čtvercovém nádvoří najdete malou restauraci, kde na vás můžou vaši blízcí počkat, zatímco se rozhodnete navštívit galerii uvnitř hradu s proměnlivými výstavami.
V době naší návštěvy na hradě právě probíhala výstava Raffaello il divino 3D o renesančním umělci Rafaelu Santim (vstup 15 franků dospělí, 8 franků děti), kterou jsem navšívila. Můžete ji tady vidět ještě do 7.11.
Shrnutí
- Centrum města Bellinzona je malé a dá se projít pěšky. Výstup k hradům už však potřebuje jistou kondičku.
- Líbilo se mi, že každý z hradů měl velké travnaté plochy, kde mohly děti běhat a blbnout a nemusely se bát, že něco rozbijí. I když teda chvíli jsme měla obavu, že spadnou z vnitřních ochozů hradeb, protože kamenné lávky jsou úzké a není tady žádné zábradlí.
- Areál každého hradu je možné navštívit s kočárkem nebo invalidním vozíkem. Uvnitř hradů a muzeí je však spousta schodů a žádné výtahy.
