Veronika je fotografka a tvrdí, že skrze fotografie pomáhá ženám vidět jejich vnitřní krásu. V Česku nemohla najít práci, která by ji bavila a nemohla využít to, co se naučila. Proto jela sbírat zkušenosti do zahraničí, nejdříve do podhůří tyrolských Alp, pak do Švýcarska. Od technologa potravin, přes práci v pekárně k focení. Jaké rady má pro začínající fotografy? Vyplatí se investovat do drahého vybavení nebo nám stačí cvakání mobilem? Proč si vybrala svoji fotografickou “niche”? Jak dokáže přesvědčit ženy, aby se před objektivem nebály? Jak odbourává u svých modelek stud u focení aktů? Jak se dostala k focení Plesu na kraji města? A jaké byly její švýcarské AHA momenty? Na to všechno jsem se Veroniky zeptala. A co v podcastu například zaznělo?
🎙️ „Focením jsem se nechtěla živit nikdy. Chtěla jsem, aby to zůstalo mé hobby, aby mě pořád bavilo.“
🎙️ „Když jsem dostala svoje fotky od fotografa, poprvé jsem se sama sobě líbila.“
🎙️ „Nevím, kde jsme my jako ženy ztratily sebevědomí.“
🎙️ „Při focení je důležitá komunikace mezi fotografem a modelkou.“
🎙️ „Člověku musíš odevzdat fotku, na které se sám sobě bude líbit.“
🎙️ „Miluju Photoshop: co do fotky nepatří, má být odstraněno.“
Veroniku najdete tady:
