Moje první autorské čtení ve Švýcarsku a odpovědi na otázky, na které se nedostalo

Zhruba v polovině listopadu mi ve WhatsAppu přistála zpráva „Hani, pokud máš chvilku, zavolej. Jarka„.

Nejdřív jsem si myslela, že se to týká nějaké záležitosti okolo české školy – Jarka je totiž hybnou silou České školy St. Gallen a známe se z každoročních konferencí českých škol (pro ty, kdo nevědí – já sama jsem aktivní v České škole Bärn). Ale důvod jejího telefonátu byl úplně jiný! Navrhla mi totiž, jestli bych nechtěla někdy přijet do St. Gallenu a udělat autorské čtení ke své knize „Die 44 schönsten Familien Wanderungen„. Ano, neskromně přiznávám, byla jsem velmi velmi polichocena. A účast jsem samozřejmě ráda přislíbila.

Když mi pak v únoru znova napsala a nabídla tři termíny, samozřejmě jsem sáhla po tom nejbližším, na konci března. Jednak proto, že jsem se na svoji premiéru nesmírně těšila, ale taky, upřímně – další termíny už byly v turistické sezoně a to už by na mou maličkost nikdo nemusel být zvědavý 😀

I když beseda se konala až ve tři hodiny odpoledne, do vlaku jsem nasedala už brzy ráno. Nejen proto, že cesta od nás trvá trvá skoro dvě a půl hodiny, ale taky proto, abych měla čas projít si historické skvosty St. Gallenu, o kterých mi básnila Šárka, alias Švýcarská drbna. A právě ona mi v ten den dělala po městě průvodkyni (ale o tom zase v příštím článku).

Takže ve tři hodiny jsem se lehce nervózní postavila před své publikum ve Stadtbibliothek Katharinen. Ta nervozita pramenila hlavně z toho, že půlka návštěvníků byly děti různého věku a já trnula hrůzou, jestli je nebudu nudit. Ale zase – měla jsem za sebou čerstvou půlroční zkušenost ze švýcarské školky, tak jsem se v duchu utěšovala, že to snad dám.

Moc děkuji všem, kteří dorazili, a že jsem mohla sdílet své zážitky i oblíbená místa.
Součástí besedy byla i volná diskuze a prostor pro dotazy. Na všechny se ale bohužel nedostalo, a tak jsem tehdy slíbila, že na blogu připravím pokračování – s odpověďmi na vše, co vás zajímalo.

Tak tady jsou.

(Poznámka: některé dotazy byly podobné, proto jsem je spojila do jednoho. A odpovědi také obsahují odkazy na mé starší články, stačí prokliknout)

Byla jsi na všech místech, o kterých v knize píšeš?

Ano, všechna místa jsem prošla. To je opravdu velké plus turistických průvodců od Wandermagazin Schweiz/Rothus Medien. Všichni autoři opravdu absolovali všechny trasy, které se v knihách objeví.

Kde je nejhezčí hřiště?

Kromě známých dětských hřišť v Berner Oberland na Allmendhubel a Männlichen jsou zde další krásná hřiště, např.

Elm je krásná horská oblast v regionu Glarus, jihovýchodně od Curychu. Na vrcholu lanovky najdete vedle restaurace dětské hřiště a spoustu trampolín. Krátká tematická stezka „Riesenwald (les obrů)“, která má aktivity podél trasy.
Mooraculum Söreneberg – toto velké dětské hřiště ve středním Švýcarsku má spoustu interaktivních herních stanovišť, která děti vzdělávají o přírodě, zejména o ohroženém rašeliništi. Jsou zde vodní hrátky, houpačky, skluzavky, lezecké věci, překážkové dráhy a samozřejmě místa na opékání. Je tu krátká tematická stezka s 18 stanovišti a delší stezka o rašeliništi Grosser Moorrundweg (v mé knize).
Hřiště Globi v Engelberg Brunni – toto obrovské hřiště u prostřední stanice Ristis má lezecké konstrukce, skluzavky, houpačky, trampolíny a spoustu vodních cest na hraní. Highlightem je bobová dráha a také tématická stezka hledání pokladu s Globim a Globine (také v knize :)).
Wolli´s Adventure Park v Sunegga Paradise Zermatt – dětské hřiště s výhledem na Matterhorn, jezero Leisee, spousta herních a vodních prvků a nechybí ani pikniková zóna.

Jaké je nejhezčí jezero?

Za mě je jednoznačným favoritem Oeschinensee v Berner Oberland. Ale jak jsem říkala na besedě, je to bohužel jedno z míst, které trpí overtoursimem a od letošního roku jsou tady nutné rezervace pro časové sloty na lanovku. K mým favoritům také patří Thunersee a Schwarzsee. Na blogu mám ale článek o výletech k jezerům s tipy od mých čtenářů.

Byla jsi v nějakém museu?

Ano, před besedou jsem zavítala do Stiftsbibliothek, kde se mi moc líbílo (a budu o tom psát). Taky se nám s dětmi líbilo v Mühlerama, kde jsme si mohli z vlastnoručně umleté mouky upéct vlastní chleba. Samozřejmě se u nich těší oblibě různá sýrová nebo čokoládová muzea, rodiče možná zase ocení muzeum vína 😉 Kažodopádně i o nejlepších muzeích pro děti mám článek na blogu.

Zajímalo by mě, jestli na nějakém výletu narazím na kuličkodráhu

Ano, dva výlety s kuličkovými dráhami jsou dokonce v knize! Hezká kuličková dráha je v Charmey v kantonu Fribourg, také na Haslibergu v Bernu Oberland a nebo také BoBosco v kantonu Ticino.

Jaká je nejkrásnější túra v knížce?

Jejda, to je těžká otázka, to je, jako kdybyste se mě ptali, které z mých dětí mám raději 🙂 Mně se nejvíc líbí túry, které – jak by řekli naši slovenští bratři – mi „odpálily dekel“. Tedy že mě něčím uchvátily – ať už krásnými výhledy, jako třeba na hřebenovce Klingenstock – Fronalpstock, nebo nějakým zajímavým místem na trase, jako třeba pravěké jeskyně v Simmentalu.

Kde se ti to nejvíc líbílo? Co se ti nejvíc líbilo? Kam se nejraději vracíte? Jaké je tvoje nejoblíbenější místo ve Švýcarsku? Který je tvůj nejoblíbenější výlet?

Těchto několik otázek od Ivy, Veroniky, Katky, Sofie a Amálky musím spojit do jedné, protože na ni existuje jen jedna odpoveď – já to mám nejvíc ráda tady u nás, v Emmetalu. Když chci spontánně vyrazit na nějaký výlet, nemám to daleko a pohled na ty „naše“ zvlněné ementálské kopečky mě vždycky pohladí na duši. Ale těch důvodů, proč mám ráda Emmental, je celá spousta. Je tady krásně v každém ročním období a teď na jaře se nejvíc těším, až tady na loukách a pastvinách rozkvetou krokusy na Rämisgummen.

Jaká je tvá nejoblíbenější svačina?

Taková, kterou si nemusím chystat 🙂 Samozřejmě, když jdeme na výlet, chystám všem svačiny tak, aby hlavně vydatné, ale třeba taky nějaký mls na odměnu a motivaci. NEbo s sebou bereme věci na opékání, když víme, že na trase bude nějaké hezké místo na piknik. Sama se ráda v cíli nějakého výšlapu odměním – nejlépe nějakou místní specialitou, jako třeba vyhlášenou sněhovou pusinkou se šlehačkou v Kemmeriboden-Bad.

Jak dlouho trvala nejdelší cesta, kterou jsi absolvovala?

Nejdelší trasa, kterou tady zatím absolvovala, měřila skoro 14 kilometrů. A nebyla kupodivu v horách, ale mezi městy Baden a Brugg v kantonu Aargau. Šlo o etapu trasy „Habsburgerweg“.

Je někde dlouhá klouzačka pro děti?

Dlouhé skluzavky a bobové dráhy jsou příjemná „vedlejší“ aktivita, když chcete děti namotivovat nějakou odměnou po výšlapu. Spolu s mými čtenáři jsme dali dohromady ta nejlepší místa, kde najdete tyto skluzavky. Ale mějte na paměti, že každá bobová dráha má svá vlastní pravidla týkající se minimální výšky a věku dětí. Obvykle děti děti starší 3 let mohou jezdit s dospělým doprovodem (nebo doprovodem starším 8, příp. 12 let).

Co byl nejzábavnější zážitek na cestě? Co se ti nejzajímavějšího/nejkurióznějšího se ti při cestování stalo? Která z tvých tras byla nejzábavnější #funfactor?

O asi nejzábavnější a nejkurióznější momenty na našich výletech se starají zvířata. Protože hodně tras v létě vede přes pastviny, kde se pasou krávy. A když vám takové velké zvíře blokuje cestu, a není kam uhnout, máte o zážitek postaráno. Jako třeba na našem výšlapu z Pradaschier na Brambüesch v Churu.

Chtěli bysme jet na výlet se zvířátky, legem nebo autíčky. Můžete nám něco doporučit?

A vláčky by vám nestačily? 😉 S autíčky totiž nemůžu sloužit, ale pokud byste nepohrdli jízdou v miniaturních vláčcích, můžu jedině doporučit Swiss Vapeur Parc v Le Bouveret u Ženevského jezera. Výletů za zvířátky mám na blogu spoustu – inspirovat se můžete v tomto článku, který opět vznikl s pomocí mých skvělých sledujících.

Kde se dá jezdit na koních, oslících nebo lamách?

Švýcarsko je vesměs zemědělská země a statky s koňmi nebo lamami tady najdete na každém kroku (neptejte se mě, proč jsou tady lamy tak populární!). Myslím, že se stačí zeptat na nejbližší farmě – a když oni nebudou jízdu na koních nabízet, určitě vás odkážou na nějaké své známé. Co se týká oslíků, tak náš syn byl jednou pozván na krásnou narozeninovou oslavu přímo na oslí farmě v Seeberg v Oberaargau.

Co děláš, když jsou děti unavené?

Tak to je otázka za Zlatého Bludišťáka. Při turistice s dětmi je potřeba si uvědomit, že i cesta může být cíl a někdy není nutné dojít až tam, kam jste původně mířili. Pro všechny případy jsem ale na blog už dříve napsala článek 10 tipů, jak zvládnout turistiku s dětmi bez újmy na duševním zdraví, tak se na něj mrkněte.

Co by nemělo chybět v batohu malého turisty?

Záleží, co váš malý turista už všechno zvládne unést 🙂 Ale v principu dětem do jejich baťůžků balím „jejich“ věci – jejich láhev s pitím, jejich kapesní nožík, nějakou malou hračku, když je potřeba, a třeba i náhradní oblečení.

Které 4 věci máš vždy u sebe?

Pokud pominu takové to obligátní trio – peněženka, mobil, klíče – tak nejsem v balení rozhodně žádný minimalista 😀 Kromě mobilu mám v turistickém batohu i malý stativ, lékárničku, „buff“ – takový ten kruhový šál, co se dá využít i jako čelenka nebo gumička do vlasů (teda ne že zrovna já bych jeho funkci využila :)), samozřejmě dostatek vody a jídla, power banku, náhradní tričko a ponožky, někdy sluchátka (když se vydávám na výlet sama), opalovací krém, sluneční brýle, malý multifunkční ručník a určtě spoustu dalších drobností, které teď z hlavy nedokážu vyjmenovat.

Jaký je tvůj cestovatelský AHA zážitek?

AHA moment, který si s manželem opakujeme pořád dokola, když jsme v kantonu Wallis a projíždíme údolím řeky Rhône, že je to řeka, která je i ve Švýcarsku – nás totiž na gymplu učili (ano, nás oba měl ten samý zeměpisář 🙂 ), že Rhôna je řeka ve Francii (takovéto svaté trio Rhona, Loire a Seina, pamatujete?). To samé platí o Rýnu (ona pramení ve Švýcarsku) a Inn!