S blížícím se koncem turistické sezóny jsem měla náladu vyrazit na nějaký speciální výlet. Nějaký, který jsem měla dlouho na seznamu „must-do“. Teda ten můj seznam je vcelku dlouhý, nicméně volba padla na výlet historickou zubačkou na Schynige Platte. Místo nabízí množství turistických tras, my jsme se rozhodli pro tu nejkratší (i když ne zrovna nejlehčí) okružní trasu Oberberghorn Panoramaweg.
Jak se tam dostat
Výchozím bodem je do městečko Wilderswil jižně od Interlakenu. Takřka hned po vjezdu uvidíte ukazatele navigující na na odstavné (placené) parkoviště u nádraží.
3812 Wilderswil, Švýcarsko
Zubačkou nahoru
Zpáteční jízdenka na historickou zubačku stojí 64 franků (polovinu s Halb-tax). Vlaky ze stanice odjíždí každých 40 minut, jsou vypravovány vždy dva vlaky (každý se dvěma vagóny). Jízdní řády najdete tady.
Výhledy si užijete zejména až ve druhé části jízdy, protože zpočátku trať vede spíše lesem a krátkými tunely.
K vyhlídce Daube
Po necelé hodině jízdy jsme dojeli k horní stanici, kde nás stylově přivítalo troubení alpských rohů. Poté, co jsme zkontrolovali zpáteční odjezdy zubačky, vydali jsme se doleva směrem k hotelu. Cestou jsme se zastavili u informačních tabulí, které popisovaly historii výstavby horské železnice a hotelu.
Trasa č.2 Panoramaweg Oberberghorn kterou jsme se rozhodli absolvovat, vede přes terasu samoobslužné restaurace (mají tady i dětské stoličky). Hned za ní je dětské hřiště, takže tady určitě počítejte se zdržením na houpačkách. Ale zatímco si děti hrají, vy se můžete kochat výhledem na Thunské jezero a okolní vrcholy.
Pak už jsme se vydali na trasu. I když to ze začátku vypadalo, že nás pohltí obrovský mrak, který se za námi hnal, počasí se naštěstí umoudřilo a mrak zůstal za skálou.
Samotný výšlap k vyhlídce Daube je nejdřív z kopce, ale poté se trasa zvedá a je docela strmá, vede po úzké kamenité stezce s množstvím přírodních schodů. Vyhlídka je trošku rušné místo, protože sem nejspíš zamíří každý, kdo vyjede na Schynige Platte. Když si u železného zábradlí najdete místo mezi dalšími turisty, uvidíte horu Niesen, Thunské jezero, vrchol Niedehorn, město Interlaken, Brienzké jezero a další vrcholy, jejichž názvy bohužel (ještě) neznám.
Davy turistů pak ale prořídnou, pokud se vydáte dál k vyhlídce na Oberberghorn.
Oberberghorn
Trasa vede po hřebeni, odkud na jedné straně stále vidíte na Briezké jezero, na druhé straně se vám odkryjí výhledy na „Velkou trojku“ Eiger, Mönch a Jungfrau.
Asi po 15 minutách dojdete k rozcestníku na vyhlídku – toto už je opravdu výzva pro malé turisty.
Nebudu vám lhát – posledních pár metrů po strmých úzkých dřevěných schodech jsem měla co dělat i já. Navíc s malou na zádech jsem měla docela strach.
Ale ty výhledy opět stály za to. Viděli jsme pokračování hřebenové stezky, která vede dál až na vrchol Faulhorn, a dále pokračuje až na First.
Pak jsme sešli stejnou cestou dolů zpátky k rozcestníku a pokračovali kamenitou stezkou dál po po značce.
Když jsme znova došli k patě skály Daube, nevydali jsme se nahoru směrem k Alpské zahrádce, ale pokračovali jsme dál, protože děti se čím dál častěji ptaly, kdy už konečně budeme opékat.
Místo na opékání
Na dohled pod železniční stanicí je Grillplatz s roztomilými domečky ve tvaru hřibů, kde můžou děti řádit při čekání na jídlo. Ohniště jsou tady tři, vybavené rošty i dřevem.
Okružní stezka „Naturkino“
Posilněni a odpočatí jsme vyrazili na poslední úsek naší cesty. Vyšli jsme pár desítek metrů k železniční stanici a odsud dál nahoru po stezce „Přírodní kino“. A že je to při pěkném počasí opravdu lepší jak kino! Jestli chcete mít parádní fotky do rodinného alba, a počasí vám přeje, udělejte si ji v jedinečném fotorámu s výhledem.
O kousek dál se můžou děti vyblbnout hraním na kravské zvonce (jen pozor, aby vám z toho brzo nezalehlo v uších 🙂 )
Najdete tady také alpskou zahradu. Ale abyste mohli obdivovat rozkvetlou alpskou flóru, musíte přijít dřív, než v září.
Moje doporučení:
- Trasa vede místy náročnějším terénem (zejména výstupy na Daube a Oberberghorn) a není vhodná pro kočárky. Doporučila bych ji pro středně pokročilé malé turisty (cca od 5 let).
- Na oficiálních stránkách regionu Jungfraujoch je uveden délka trvání trasy 1h15 min, nám od výstupu z vlaku trvala zhruba 3,5hod (i s pauzami na svačinku a na grilování). Když připočítáte 2×50 minut jízdy zubačkou, jízdu do a z Wilderswilu, berte to jako celodenní výlet.
- A propos vlak: i když jsou vypravovány nahoru a dolů dva vlaky (každý se dvěma vagóny), tak nám se do toho, kterým jsme chtěli odjet, prostě nepodařilo dostat (i když jsme byli na nádraží včas, ba dokonce v předstihu). Museli jsme 40 minut čekat na další vlak. Což může být u malých unavených dětí komplikace. Doporučuju vzít dětem něco na zabavení v případě čekání a také pro zpestření jízdy vlakem, abyste se vyhnuli neustálým dotazům „už tam budem?“