Slovník cizích slov definuje prokrastinaci jako „výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu“*.
Jak ale nazvat to, když člověk odkládá věci, které jsou mu příjemné, jinak ho velmi baví a na které se normálně těší? Anti-prokrastinace?
To se mi totiž právě teď děje. Nevím proč, ale najednou jsem ztratila chuť něco dělat, respektive věnovat se koníčkům, které mě ještě před měsícem neskutečně těšily.
V listopadu jsem začala běhat. Do konce loňského roku jsem stačila vyběhnout jen párkrát, ale na jaře jsem začala běhat o to intenzivněji. Každou volnou chvilku jsem myslela na to, kdy zase vyběhnu a v duchu plánovala trasu, kudy poběžím. Měla jsem radost, že jsem postupně přidávala uběhnuté stovky metrů, dokonce jsem si do mobilu stáhla aplikaci, abych mohla sledovat svoje pokroky, a to mě hnalo dál. A teď? Běhat jsem nebyla od Velikonoc! 🙁
To samé s mojí oblíbenou španělštinou. Dala jsem si pro letošek závazek, že se připravím na certifikovanou zkoušku o úroveň vyšší, než doposud mám. Začala jsem se minimálně každý druhý den aspoň půl hodiny věnovat on-line kursům, do toho jsem před spaním „naposlouchávala“ mluvenou španělštinu z You Tube. Taky jsem si koupila učebnici obchodní korespondence, abych si rozšířila obzory. A teď? On-line kurs skončil, na učebnici sedá prach a já nemám žádnou motivaci, abych pokračovala.
A tento blog? Kdy jsem sem naposledy vložila příspěvek? A to už skoro dva měsíce nosím v mobilu zajímavou fotku, kterou jsem se s vámi chtěla podělit! Tak snad příště…
Co se to děje? Co je ve vzduchu? Nebo je to jen jarní únava? Opravdu nevím a jen doufám, že se to brzo „zlomí“ a já se budu opět s nadšením věnovat tomu, co mě baví. Držte mi palce!
*) http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/prokrastinace
