Jak jsme málem neodletěli

Náš pobyt v nové zemi teda nezačal zrovna nejšťastněji: na letiště jsem dorazila se dvěma už docela prudícími dětmi (protože se blížil čas poledního odpočinku), s rukama vyvěšenýma po tahání dvacetikilového kufru pražskou MHD, a zjistila jsem, že náš let ve 13:45 do Basileje byl zrušen.

Po dlouhém čekání u přepážky letecké společnosti (kdy děti pobíhaly po letištní hale a já jsem se modlila, aby se jim na opačné straně haly něco nestalo) mi řekli, že sice dnes poletíme, ale nejbližší volný spoj do Švýcarska je až v 8 večer. A to ne do Basileje, kam jsme měli původně letět, ale do Curychu. Do Basileje se pak musíme dopravit vlakem. Jako cenu útěchy jsme aspoň dostali poukázku na občerstvení v hodnotě 400Kč na osobu…

Takže po dobrém obědě na účet letecké společnosti jsem seděla v letištní hale, jedno dítě mi spalo na klíně a druhé se dívalo na notebooku na pohádky (ještěže se mi ten noťas nevlezl do kufru!). Pak jsme nějaký čas strávili v dětské herně, potom jsme šli na večeři, a nakonec jsme se vydali k pasové a bezpečnostní kontrole. Ta byla taky vtipná: mladšího syna počítač vybral na náhodnou prohlídku. Pohled na dvouleté dítě šacované uniformovanou policistkou byl fakt zajímavý! Ale co kdyby se malý rozhodl něco propašovat, že! 🙂

Ve 21:10 jsme přistáli v Curychu. Na vlak do Basileje už jsme naštěstí nastupovat nemuseli (moje drahá polovička pro nás přijela autem) a okolo jedenácté jsem se už ukládala ke spánku v našem novém bytě.

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.

Nezapomeňte mě také sledovat přes Pinterest, Bloglovin a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!