Jak jsme vařili pivo

Když se mě manžel před pár týdny ptal, jestli dám jeho experiment s vařením piva na blog, tak jsem rázně a odmítavě zavrtěla hlavou. Toto přece není žádný kulinářský nebo pivní blog. Ale pak jsem začala přemýšlet: je to zážitek ze života ve Švýcarsku? Je! Tudíž si zaslouží být uveřejněn na blogu. Takže dnes si můžete přečíst, jak jsme doma vařili pivo.

Myšlenka uvařit si vlastní pivo v mém muži vzklíčila v okamžiku, kdy v místním outletovém krámku uviděl set na vaření piva. A za výbornou cenu. No fakt, nekupte to! Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci a set kupuje pro svého šéfa, který už s touto činností má zkušenosti. Ale ono ne! Takže velká lepenková krabice se objevila u nás doma a nastala doba pečlivého studia – jak návodu v krabici, tak všemožných internetových stránek a návodů na youtube (což je – buďme upřímní – u chlapa vcelku překvapivé!).

 

Krok 1 – vaříme

A pak nastal den D a náš byt se změnil v mini, nebo spíš lépe řečeno: mikropivovar. Byla to sobota, od rána pršelo, takže kdy jindy se vrhnout na vaření piva? Nejdřív bylo potřeba nachystat všechny propriety, některé z nich sterilizovat, a pak hurá na to!

Prvním krokem bylo ohřátí vody ve velkém hrnci na 62 stupňů. No řeknu vám, takhle přesně si muž měří teplotu, jen když má svou chlapskou rýmičku.

Když voda v hrnci dosáhla kýžené teploty, nasypal se do ní obilný slad. Směs se potom musela nechat 90 minut vařit při udržování stálé teploty. Jelikož tato fáze trvala relativně dlouho, vyslechla jsem si při ní, že právě vaříme svrchně kvašené pivo typu „Pale Ale“,  že várky chmele, které do něj později budeme dávat, mají svůj účel (první je na hořkost a poslední na aroma) a další zajímavé informace.

Po této duševní nalejvárně přišla na řadu nalejvárna fyzická. Nebo spíš slejvárna. To se tato hustá kaše musela scedit a vznikl čirý roztok, tak zvaná „sladina“.

Roztok se posléze přivedl k varu a nasypala se do něj první várka chmele. Po 45 minutách se přidala další a po deseti minutách se přidala třetí, poslední dávka. Tudíž tato fáze trvá 60 minut, při které se směs musí silně vařit a výsledkem je „horká mladina“.

Potom bylo potřeba směs co nejrychleji zchladit na 20-25 stupňů. To jde udělat dvěma způsoby: buď zchladíte ještě nescezenou směs v hrnci, anebo zchladíte meziprodukt až po scezení. Moje drahá polovička se přiklonila k druhé variantě, takže jsme napustili vanu studenou vodou a do ní přidali co nejvíc ledu. Do vany jsme pak postavili do sterilizovanou plastovou (kvasnou) nádobu, do které se měla směs scedit.

Potom jsme vzali hrnec se směsí a přes sítko přelévali. Pěkná piplačka (někteří v této fázi použili trošku ostřejší slova 🙂 ), když nejhustší sítko, které doma máte, je velikosti malé naběračky.

Doplnili jsme scezenou směs vychlazenou kojeneckou vodou do objemu 5 litrů, přičemž jsme stále hlídali teplotu, aby byla v daném rozmezí. Nakonec se přisypaly kvasnice, nádoba se hermeticky uzavřela, a do díry ve víku se nasadila kvasná zátka naplněná vodou.

Nádoba nyní měla putovat do tmavé místnosti, kde se teplota pohybuje v rozmezí 18-25 stupňů. My jsme pro tento účel vybrali sprchový kout, který nepoužíváme (Nechci, aby to vyznělo, že jsme nějaké šmudly, které se nesprchují, Bože chraň! :O Ale máme koupelny dvě, takže jsme si mohli dovolit jednu využít jako kvasírnu – neboli spilku – našeho mikropivovaru :)). Kolem kvasné nádoby jsme zatáhli sprchový závěs a čekali, co se bude dít…

Krok 2 – necháváme kvasit

Nezbývalo než čekat a kontrolovat, jestli probíhá kvašení , které by při správněm provedeném postupu mělo začít do dvou dnů. Pozná se to tak, že v kvasné zátce co pár minut „proběhne“ bublina. Bohužel nejsme žádní chemici a nebyli jsme si jistí, jestli kvašení probíhá správně (i když jsme pozorováním kvasné zátky strávili nekonečné minuty), takže jsme si pomohli tím, že jsme po pár dnech přidali další dávku kvasnic. A voilà!

 

Krok 3 – stáčíme

Po šesti dnech nastala další fáze procesu, kdy jsme konečně mohli zkvašený mok stáčet. Ještě předtím bylo ale potřeba do sklenic nasypat přesné množství cukru, aby se pak v následném chemickém procesu mohly vytvořit bublinky, neboli oxid uhličitý. Cukru opravdu musí být přesné množství, protože kdybyste ho dali moc, láhve by mohly „bouchnout“.

Samotné stáčení bylo podobný obřad jako předtím vaření 🙂

Následné zátkování se ukázalo být trošku komplikované, jelikož korunkové zátky, které byly součástí balení, úplně nechtěly držet na lahvích. Tak manžel použil trošku větší sílu a tři láhve (bohužel i s jejich obsahem), skončily v koši. Věčná škoda 🙁 Ale pro příště už víme, že na zátkování použít radši kladivo gumové nebo dřevěné.

I přes toto úskalí se podařilo zazátkovat 11 lahví. Jestli se ptáte, co jsou ty malé etikety na lahvích, tak to jsou zkratky tajných přísad, které manžel ještě před zazátkování do láhve přidal. Jaké to jsou, to se musíte zeptat jeho 😉

Potom lahve opět putovaly „za oponku“ (rozumějte: za závěs ve sprchovém koutě), kde měly strávit minimálně dva týdny a mělo probíhat druhé kvašení.

 

Krok 4 – konečně degustujeme 🙂

Po týdnu to ale manžel nevydržel, vzal jednu láhev ze sprchového koutu a dal ji chladit do ledničky. Odpoledne, kdy bylo horko a chuť na pivo byla opravdu velká, pomalu s náboženskou obřadností vzal láhev z ledničky a začal otvírat. Na to napětí a nevyřčené otázky v jeho očích hned tak nezapomenu: „Bude to pěnit? Uvařil jsem opravdu pivo, anebo jenom mošt? Jak to bude chutnat? Nepo*** se z toho?“(dobrá, tato poslední byla moje). Na všechny otázky jsme znali během chvíle odpověď. Pivo chutnalo skvěle a prošlo naším trávícím traktem, aniž by na něm nechalo nějakou újmu.

A na kolik ta sranda vyšla?

Cena setu: 11 švýcarských franků, tedy asi 275Kč. Jak jsem psala, set jsme koupili v outletu – cena nového se pohybuje okolo 1500Kč.

Požitek z vlastního piva – k nezaplacení! 🙂

Mám ale obavu, že další várky nás vyjdou kapánek dráž, protože manžel už několik dnů brouzdá po internetu a má v úmyslu koupit obří nerezový hrnec a další propriety pro jeho nový koníček.

PS: Že naše domácí vaření piva bude zážitek vskutku nezapomenutelný jsem si uvědomila v okamžiku, kdy jsme to odpoledne vytahovali naše bundy ze skříněk ve FIFA Muzeu a šatnou se začal vinout povědomý nasládlý pach. S hrůzou jsem si uvědomila, jak to teď musí vonět u nás doma, potažmo v celém domě. Tudíž asi je dobře, že jsme na odpoledne nevědomky zvolili únikový plán, takže ani nevíme, jestli sousedé rozhořčeně neklepali na dveře 🙂

A co vy? Vařili jste někdy doma pivo? Jaké jsou vaše zkušenosti? Napiště mi do komentářů!

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.

Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest, Bloglovin a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!