Dnes vám přináším slíbené pokračování rozhovoru s fotografem Ludvíkem Daňkem, jehož fotografie získaly mnohá mezinárodní ocenění. Dozvíte se mimo jiné to, jak se vůbec ke svatební fotografii dostal, jaké bylo pracovat se známým švýcarským fotografem a jaké jsou jeho plány do budoucna.
Minule jsme náš rozhovor končili otázkou, co je na práci svatebního fotografa nejtěžší. Než se k tomu ale dostaneme, ještě bych se tě chtěla zeptat, jestli je něco, co tě ještě zaujalo na švýcarských svatebních zvycích?
Překvapilo mě, že Švýcaři dávají velkou váhu snubním prstenům. Opravdu za ně neváhají utratit hodně peněz a jsou často dělané na zakázku u “rodinných” klenotníků.
Jak jsi vlastně začal s focením?
Začínal jsem s focením krajin, kde se mi podařilo získat několik cen, a to i tady ve Švýcarsku. Poté jsem dělal portrétní a rodinné fotografie. Ale uvědomil jsem si, že práce ve studiu mě moc nenaplňuje, není tak kreativní a chybí mi u ní akce. Já potřebuji být mezi lidmi, cítit se jako fotoreportér. Mám rád zdolávání výzev a to mě naplňuje.
Jak ses tedy dostal ke svatební fotografii?
První svatební snímky, které jsem zveřejnil, byly z mé vlastní svatby. Ano, z časti jsem si svoji svatbu fotil osobně 🙂 Byl to odrazový můstek. Fotky jsem tady ve Švýcarsku ukázal svému šéfovi, tomu se líbily a požádal mně o nafotografování jeho svatby. Potom už se to pomalu rozjelo. Profesionálně jsem svatby začal fotografovat ve Švýcarsku v týmu svatebního fotografa pana Franka Hedricha.
U Franka Hedricha se chvíli zastavme. Jak ses dostal k tomuto známému švýcarskému fotografovi?
Jeho fotografie mne nadchly, je na nich něco víc než na běžných svatebních fotografiích. Kontaktoval jsem ho, mé fotografie ho zaujaly, dokonce o mně řekl, že fotím srdcem. Začal mě brát s sebou na svatby, které fotil. Zprvu jen na zkoušku, pak mi dal smlouvu a já se stal členem jeho týmu. Spolupráce nám vydržela jen rok, já se chtěl seberealizovat a razit na fotkách můj styl. Každopádně pracovat u něj byla velká zkušenost, je to stoprocentní profesionál s více jak třicetiletou praxí. Má svůj fotografický rukopis a pokud mám již obsazený termín, doporučuji jeho.
Čím je focení svateb jiné než ostatní fotografická “odvětví”?
Každá fotografická oblast má svá specifika. Ale troufám si říct, že svatební reportáž je jedna z nejtěžších disciplín. Svatbu nezopakuješ. Když jedeš fotit lva do Afriky a fotky se nepovedou, naštvou tě vynaložené finance a čas na přípravu, ale nikomu tím neublížíš. Prostě fotky nejsou a můžeš to zkusit třeba za rok znovu. Ale zkus říct novomanželům, že fotky se nepovedly, jestli by se nevzali znovu.
Co je tedy na práci svatebního fotografa nejtěžší?
Jak jsem říkal: všeobecně je svatební fotografie jednou z nejtěžších fotografických dovedností. Je to hlavně reportáž, ale člověk musí umět fotit zároveň portrét, krajinu a zachytit emoce a motivovat. Svatební fotograf musí být perfektně sžitý s technikou, v mžiku musí najít působivé kompozice, rozhodovat se, předvídat a krotit změny světelných podmínek. Když to všechno zvládne, je ještě velmi důležité umět se stát hostem a na ostatních hostech a svatebním páru vytvářet úsměvy.
Kdo jsou tvoje vzory?
To je těžké říct. Snažím se nehledat vzory. Obdivuji práci hodně fotografů. Kdybych měl ale konkrétně jmenovat, tak je to Agustín Regidor. Jeho fotky mě opravdu “berou”, protože nejsou všední a je na nich vidět akce.
Láká tě ve fotografování vyzkoušet ještě něco nového?
Rád bych fotografoval svatbu v italských Benátkách, kdy by nevěsta byla oblečená v šatech od Blanky Matragi. Byl jsem tady se ženou na svatební cestě. Je to krásné romantické místo se zvláštní atmosférou. Mimo Švýcarsko a Česko jsem fotil jsem svatbu ve Španelsku, v Německu a mám poptávky z Anglie, ale více bych chtěl nafotit třeba moravskou krojovanou svatbu.
“Deformovala” tě práce fotografa v běžném životě?
Teď už se toho snažím vyvarovat, ale dříve, když jsme jeli s rodinou na dovolenou, tak jsem se kradl brzo ráno z hotelového pokoje, abych stihl vyfotit východ slunce. A z večeře utíkal zase fotit jeho západ.
Jak těžké je pro fotografa získat zakázku? Jakou roli hrají reference?
Jakmile si získáte jméno a důvěru, není se získáváním zakázek problém. A já jako cizinec si obrovsky vážím důvěry a děkuji za tu velkou zkušenost s fotografováním svateb ve Švýcarsku. Reference považuji za nejlepší reklamu. Když se ptám snoubenců, jak se o mně dozvěděli, a dostane se mi odpovědi, že na doporučení od přátel, je to pro mě obrovské potěšení. Já práci svatebního fotografa miluji a naplňuje mě. A to mi pomáhá přenášet se přes věci zdánlivě nemožné.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Do budoucna bych se chtěl určitě dále fotografování věnovat. V brzké době mám v plánu vrátit se ze Švýcarska do České republiky a tam samozřejmě fotit svatby. Chtěl bych si otevřít kontaktní místo pro předsvatební schůzky a návrhy fotoalb po svatbě. Navíc někteří manželé se ke mě vrací k fotografování svých ratolestí, tak mám v plánu mít i fotoateliér.
Ludvík Daněk (uměleckým jménem Ludwig Dalen) se narodil před 45 lety na jihovýchodní Moravě. Značnou část života strávil v zahraničí, kde se začal věnovat fotografování. Po úspěších na poli krajinářské fotografie (jeho fotografie získaly mnohá mezinárodní ocenění) se před 9 lety začal věnovat fotografování svateb, kde se také vypracoval mezi špičku v oboru. Více na jeho webových stránkách.
