10 tipů, jak zvládnout turistiku s dětmi bez újmy na duševním zdraví

Možná si někteří z vás ještě pamatují, že podobný článek jsem na blog už kdysi psala. Jenže od té doby už uběhla docela spousta vody, děti nám trošku povyrostly, a my teď musíme čelit trošku jiným výzvám. Přemýšlet co zabalit a kdy vyrazit? Pche, neškodná a dávno zvládnutá rutina. My už jsme postoupili do vyššího levelu. Určitě si taky vzpomínáte, že jsem si nedávno na Facebooku stěžovala, jak náš předpubertální syn nedávno prokládal náš výšlap hláškami, že ten výlet je „pitomej a blbej“ 😀 Tedy chápete, že ne každý náš výlet je sluncem zalitý, s jednorožci pasoucími se na konci duhy. Takže jak zvládnout výšlap s dětmi bez újmy na duševním zdraví? Našem i jejich? V tomto článku se vám pokusím předat pár tipů, jak na to!

UPOZORNĚNÍ: nejsem žádný dětský psycholog, tudíž nečekejte žádné fundované rady podložené seriózními výzkumy. Co může fungovat nám, nemusí fungovat ostatním 😉

1. Sdílení plánu trasy a cíle výletu je polovina úspěchu

Na nějaká překvapení ve stylu „uvidíte, až tam budem“ rovnou zapomeňte. Děti sice mají rády překvapení, ale tak maximálně na Vánoce. Jestli chcete trošku eliminovat případný počáteční odpor, řekněte jim, kam se chystáte vyrazit a co vás tam čeká. Včetně toho, jak dlouho bude trvat cesta tam, jestli pojedete autem, vlakem nebo lanovkou…prostě všechny potřebné informace, které budou schopné jejich hlavy zpracovat.

Taky jim můžete prozradit, co je čeká po cestě, případně jako odměna v cíli (u nás stále platí zmrzlina 😉 ).

2. Vybírejte tématické trasy

Tématické stezky jsou skvělé k motivaci menších (ale i těch větších) dětí pro turistiku. Z mého blogu víte, že ve Švýcarsku je spousta krátkých, a přitom krásných túr přizpůsobených dětem, kde je po cestě čeká spousta aktivit. Pomoci při výběru tras vám může můj článek 10 tématických tras v regionu Bern nebo článek o našem nedávném výletu k jezeru Walensee, kde najdete největší outdoorové hřiště ve Švýcarsku.

3. Jděte z kopce

Jako já vím, jednou vaši potomci musí zjistit, že cesta vede i do kopce, ale pro začátek (resp. aby děti přičichly k turistice) se určitě vyplatí vybrat takovou trasu, která vede aspoň trochu z kopce dolů. Nám se osvědčilo vybírat takové trasy, které zahrnují cestu vyvezení se lanovkou nahoru (jakože zážitek) a pěškobusem zpátky dolů (třeba při nedávném výletu do Zermattu, Ementálu nebo do Lenku).

4. Sledujte s dětmi trasu v papírové mapě nebo mobilní aplikaci

Jak už o mně víte, jsem trošku staromódní, tudíž pokaždé, když někam přijedeme, vyberu ze stojanů mapy místa, a rozdám každému pěkně jednu do ruky (aby se nehádali, samozřejmě). Jelikož se ale několikrát stalo, že jsme si úplně nebyli trasou jistí, přeci jen jsme si s manželem do mobilů stáhli aplikaci pro turistiku, která se nám už několikrát osvědčila. A děti taky moc baví sledovat, kolik jsme už ušli a jak se ten modrý puntík ve virtuální mapě zase o kousek posunul (nehledě na to, že mladší děti jsou pak náležitě hrdé, kolik toho zvládly ujít).

5. Uplácet či neuplácet?

„Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!“ Hlášku ze známého českého filmu bych trošku parafrázovala „Nedávej úplatky, nedávej úplatky, nebo se z toho zblázníš“…protože jednou ten pytlík gumových medvídků zapomenete doma a bude zle.

Jasně, u malých dětí může fungovat, že je za každou dosaženou „metu“ (až dojdeme k tomu stromu, nejvyššímu bodu, k té restauraci) odměníte malou sladkostí, ale větší děti se pak zbytečně soustředí na získávání sladkostí, než na to, aby sledovaly, co je po cestě. Jak už jsem zmiňovala, lepší je slíbit nějakou odměnu, až dojdete do cíle.

6. Vezměte s sebou kamarády dětí

Musím říct, že zpočátku jsem nebyla úplný fanoušek společných výšlapů s ostatními dětmi. Chtěla jsem se vyhnout tomu, abychom „bojovali“ s rozdílným tempem a kondičkou všech zúčastněných apod. . A taky jsem se chtěla vyhnout tomu, aby ostatní byli svědky případných hysterických výlevů a záchvatů našich ratolestí (a aby se toto chování nepřeneslo na ostatní jako davová psychóza).

Ale s tím, jak k nám jezdí návštěvy (povětšinou s dětmi ve věku těch našich) a s nimi absolvujeme výšlapy, tak je to kupodivu docela naopak. Děcka se většinou semknou a utíkají dopředu, že jim pomalu nestačíme. A spolu se víc zabaví, než s nudnými dospěláky.

7. Geocaching a jiné hry

Přiznávám, že nepatříme mezi lovce „kešek“. Ale byli jsme úplně překvapení, jak tato aktivita dostala naše kluky, když jsme vyrazili na výšlap v Erizu s kamarády, které lovení kešek baví. Od té doby nosí kluci v baťůžcích drobnosti pro případnou kešku (jakože kdyby bylo nejhůř 😉 ).

8. Turistické hole s sebou

Nemusíte nutně být vlastníky drahých trekingových holí, myslím, že jakákoliv palice, kterou se dětem podaří podél cesty najít, splní svůj účel. Protože klacek je prostě klacek. Dá se s ním lépe jít do kopce i z kopce, dá se jím dobře šťourat v zemi, dá se s ním hrát jako s mečem, dá se s ním lehce vypíchnout oko….

9. Nemluvte na ně, když mluvit nechtějí

I když se tomu někdy nechce věřit, s dětmi je to někdy jako s námi dospělými. Prostě když nemáme náladu, taky se neradi s někým bavíme. Tím spíš, když jde o naprdnutého skoro puberťáka, který by radši dělal milion jiných věcí, než s vámi obdivoval krásu alpských panoramat. Nechte ho být, ono ho/ji to za chvilku přejde (vyzkoušeno!).

10. Přizpůsobte svou rychlost, očekávání a trasu

Až na výjimečné případy (stmívá se, hrozí, že ujede poslední lanovka) se snažte na děti netlačit, aby přizpůsobily tempo tomu vašemu. Já vím, ono se to někdy líp řekne, než udělá. S mladšími dětmi mějte pro případ nouze připravené nosítko. Váš potomek nemusí vědět, že ho máte s sebou (aby do něj nechtěl rovnou), ale určitě sami poznáte, kdy ho máte vytáhnout a kdy to není třeba.

Doufám, že jste výše uvedené body přečetli s patřičným nadhledem rodičů, kteří používají selský rozum a ví, co je pro jejich děti nejlepší 🙂

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!